196) Pane, my Ti nerozumíme (Matouš 13,36)

Jak se cítíte, když s vámi někdo mluví o něčem, čemu nerozumíte, ale on si myslí, že vy víte, o čem je řeč? Když Ježíš vyprávěl podobenství, ocitli se v podobné situaci i jeho žáci.

Navečer Ježíš skončil své kázání a vydal se na místo, kde mu nabídli na tuhle noc přístřeší. Věřím, že se těšil, až si na chvíli lehne, zavře oči a ve své mysli se zase setká se svým nebeským Otcem.
Jenže odpočinek musel ještě na chvíli odložit.
Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: "Vylož nám to podobenství o plevelu na poli!" (Matouš 13,36)
Od jisté doby mám tento oddíl velice rád. Jako dítě jsem si myslel, že jednou porozumím všemu, co je napsáno v Bibli. Když jsem ji poprvé začal číst, neměl jsem ještě pět let. Snažil jsem se, ale nějak mi to nešlo. Zdálo se mi, že je napsána nějakou cizí řečí, které jsem nerozuměl.
Od té doby už čtu Bibli skoro padesát let. Mnohým místům, kterým jsem dřív nerozuměl, už dnes rozumím. A dalším místům, o kterých jsem si dřív myslel, že jim rozumím, dnes zase nerozumím. Přestože mé poznání Bible roste a získávám větší přehled o tom, co v ní je a co s čím souvisí, míst, u kterých někdy nevím, co znamenají, je stále víc.

Přesto čtu dál. Jednomu totiž v Bibli rozumím. Jan to ve svém dopise vyjádřil následujícím vyznáním: "Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest." (1.Janův list 3,1+2)
Jsem Boží dítě. Dítě nerozumí všemu, o čem hovoří jeho otec. Ale pozná, že ho má táta rád. A to mu stačí. Apoštol Pavel také hovoří o něčem podobném: "Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne." (1. list do Korintu 13,9-12)

Vzpomínám si, jak jsem byl s tátou poprvé v životě na poště telefonovat. Když jsem ve sluchátku slyšel maminčin hlas, nemohl jsem pochopit, jak se vlezla do tak malého sluchátka. Ptal jsem se táty a ten mi řekl, že maminka v tom sluchátku není. A pak dodal:"Až vyrosteš, tak to pochopíš!"
Měl pravdu. Když jsem vyrostl a učil se fyziku, pochopil jsem i princip, na kterém je telefon založen. Věřím, že podobné je to i se všemi otázkami, které mám, když čtu Bibli. Některé jsem pochopil, u jiných si musím počkat, až se naplní Pavlova slova: "Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne." Jednou pochopím vše. Teď jsem rád, že chápu alespoň to, co potřebuji ke svému spasení.

Pane, děkuji Ti, že Tvá láska není závislá na mé schopnosti rozumět tomu, co děláš. Jsem rád, že jsi mým učitelem. Před Tebou se nemusím bát přiznat, že něčemu nerozumím, podobně, jako to dělali Tvoji učedníci.