194) Nechej se "prokvasit" pravdou (Matouš 13,33)

Už jste někdy doma pekli chleba? Pak budete dobře rozumět jednomu z nejkratších podobenství, které Ježíš vyprávěl. Ani se ho nesnažil rozvést, protože věděl, že každá z posluchaček v zástupu bude hned vědět, o čem je řeč.

Matouš 13,33: Pověděl jim i toto podobenství: "Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí."

V tomto příběhu jsou tři důležité faktory – kvásek, mouka a žena. Pokud se toto vše nespojí, kvásek se zkazí, do mouky se dají mouční červi a žena zemře hlady. Když ale dá žena kvásek do mouky a s trochou vody, soli a kmínu vypracuje těsto, může se těšit na dobrý chléb.

Zapomněl jsem ještě na jeden faktor - čas. Patřím k těm lidem, kteří mají rádi dobrý chléb a tak se už léta snažím zdokonalovat v tomto umění. Občas se mi dílo zdaří a pak je to hned druhý den poznat na váze, protože se většinou neudržím a sním víc, než je třeba.

Ale často se mi stane, že výsledek není takový, jak jsem očekával. To se stává tehdy, když moc spěchám a nenechám těstu dost času, aby vykynulo. A nebo naopak na těsto zapomenu a to překyne. I když ho pak znovu vymísím, výsledek už není optimální.

Podobné je to i s Božím královstvím. Je jako kvas, který musí žena vmísit do mouky. Kvas zde představuje evangelium – dobrou zprávu o možné záchraně v Ježíši Kristu a žena pak symbolizuje dílo Ducha svatého, který nám to evangelium přináší. A já jsem moukou, která se má stát těstem.

Protože Bůh nikoho k ničemu nenutí, záleží jen na mně, zda dovolím Božímu duchu, aby mne použil a já tak mohl přinést užitek. Musím se mu dát cele k dispozici. Otevřít i ta nejtajnější místa mého nitra. Kvásek se musí dostat všude. Pokud si některé prostory nechám pro sebe, budou v chlebu hrudky slepené mouky, které ho znehodnotí.

Vzpomínám si, jak jsme si jednou na letním táboře objednali u manželky, která tam vařila, "bálešky". Tak se na Slovácku říká plackám z kynutého těsta smaženým na oleji a potřenými marmeládou. Bohunka zadělala těsto a pak čekala. Když se dlouho nic nedělo, přišla na to, že v tom spěchu zapomněla na kvasnice. Když je do těsta vmísila, připadali jsme si jako v pohádce "Hrnečku vař!" Smažila a smažila a těsta pořád neubývalo. Nakonec jsme se všichni dosyta najedli a kuchařka sklidila potlesk.

Pokud se chceme stát součástí božího království, nemáme jinou možnost, než dovolit Duchu svátému, aby v nás započal nenápadné dílo. Dlouhou dobu se nám možná bude zdát, že se nic neděje. Budeme mít pocit, že je vše při starém. Ale když se kvásek dostane do všech zákoutí našeho nitra a těsto začne kynout, je vše najednou jiné. To, co se zpočátku zdálo nepatrné a slabé, najednou naplní celou mísu...

Když se dáme našemu Bohu k dispozici, netrapme se tím, že se zdánlivě nic neděle. Mějme trpělivost. Pán Bůh nás zná lépe, než si myslíme. Proto také ví, kdy nastane náš čas, abychom přinesli očekávaný užitek.

Pane, děkuji Ti za Ducha svatého, který ze mne v mém životě postupně vytváří těsto, ze kterého jednou upečeš voňavý a křupavý chléb.