189) Jak rozumět podobenství (Matouš 13,18-23)

Ježíš věděl, že ani učedníci nerozuměli příběhu, který vyprávěl. Cílem jeho vyprávění nebylo pobavit lidi v zástupu. Chtěl jim vysvětlit něco, na čem záležel jejich věčný život.

K příběhu proto přidává i jeho vysvětlení: "Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači.
Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.
U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá; ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.
U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody.
U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou." (Matouš 13,18-23)

Každý z nás se v životě setkáváme se zprávou o Božím království. A tato zpráva může mít různou formu. Záleží ale na nás, jak se k Boží nabídce postavíme.

První možností je, že vlastně ani Boží nabídku neuslyšíme, protože raději nasloucháme někomu jinému. Podle Ježíše na nás vedle něj působí i jeho nepřítel – ďábel. Není to nějaká pohádková chlupatá bytost s ocasem a kopyty. Apoštol Pavel o něm napsal: "A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!" (2.Korintským 11,14+15)

Druhým nebezpečím je přílišný spěch. Jsou lidé, kteří na Boží pozvání odpoví ihned. Ale nejsou ochotní jít trpělivě takovým tempem, které je pro ně nejvhodnější. Vše chtějí hned a tento spěch nakonec zaviní jejich duchovní smrt.

Třetí skupinu tvoří lidé, kteří jsou příliš ustaraní. Neustále myslí na to, co by se mohlo stát, kdyby... Podle Ježíše je jejich všední starosti nakonec udusí. Takových lidí neustále přibývá. Svůj vliv na to má i doba, ve které žijeme. Určitě není snadné být delší dobu bez práce nebo čekat na výsledky důležitého zdravotního vyšetření...

Je tu ještě čtvrtá možnost. Nabídnout Bohu, aby se o nás staral a aby z nás udělal "dobrou půdu", ve které zrnko jeho království nejen zakoření a vzroste, ale přinese dokonce i bohatou úrodu. Bůh má moc takto zúrodnit každého člověka, který mu k tomu dá souhlas.

Když učedníci Pána Ježíše překonali krizi, do které se dostali po jeho smrti, Bůh je mohl konečně použít pro záchranu ztracených. Lukáš píše, co se pak dělo: "Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí." (Skutky apoštolské 2,41)

Pane, děkuji Ti, že máš zájem zasévat zrnka zvěsti o nebeském království nejen do dobré půdy, ale do každé, kterou dostaneš k dispozici. Pracuj na mně a udělej ze mne úrodnou půdu, ve které Tvé zrno přinese bohatou úrodu.