187) Proroctví se naplňuje (Matouš 13,14-16)

Lidé, kteří studují život Pána Ježíše a porovnávají ho se spisy Starého zákona, zjišťují, že se na něm naplnilo všechno, co proroci psali o Mesiášovi. Přesto muži, kteří se celkem oprávněně považovali za největší znalce Písem, Ježíše jako Mesiáše odmítli. Jak je to možné?

Když se učedníci ptají svého Mistra, proč hovoří v podobenstvích, začne svou odpověď citací proroka Izaiáše a pak k jeho slovům ještě přidá svůj komentář: "A plní se na nich proroctví Izaiášovo: `Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte.
Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.´
Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší." (Matouš 13,14-16)

V minulé části jsme došli k tomu, že Bůh touží po tom, aby všichni lidé přijali Ježíše jako Mesiáše a mohli pak díky tomu vejít i do Božího království. Proto dopředu ve svědectvích proroků popsal Spasitelův život. Tři a půl roku mohli každý den Ježíšovi posluchači vidět, jak se plní mesiášská proroctví. Přesto ho před jeho ukřižováním přijalo tak málo lidí.

Svůj podíl na tom nesli právě zákoníci a farizeové, kteří po krátkém váhání, kdy se zdálo, že Ježíše přijmou, ho nakonec odmítli. Nejen, že ho nepřijali jako Mesiáše, ještě o něm prohlašovali, že je sám v moci ďábla a jen díky němu může dělat takové zázraky, jaké dělá. Když se k tomuto názoru přidala většina kněží a levitů, začali mít Židé s přijetím Ježíše problém.

Tenhle problém vlastně trvá až do dnes. Židé odmítají Ježíše. Stále čekají Mesiáše, který nastolí jejich nadvládu nad světem a postaví chrám na místě, kde stával. Věří, že mešita, která tam stojí dnes, bude zbourána a chrám opět naplní vůně obětí a kadidla...

Jenže Ježíšova slova se týkají i nás, kteří pocházíme z pohanů. I my můžeme číst evangelia a přece odmítat Spasitele, jehož život popisují. Můžeme naslouchat kázáním o Boží lásce a přitom nevěřit, že Bůh je milující bytost, která k nám má tak úzký vztah, jako rodiče.

Ježíš ale nekončí varováním. Na adresu těch, kteří mu naslouchají, říká: "Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší." V čem spočívá blaho, o kterém Ježíš hovoří? Odpověď na to by daly stovky lidí, kteří s Ježíšem šli, protože vedle uzdravování, nasycení a dalších zázraků vnímali, že jim dává pocit hodnoty.

Pro zákoníky a farizee byli nevzdělanou spodinou, která nemá šanci být jednou v Božím království. V Ježíšově blízkosti najednou poznávali, že Bůh to vidí jinak, než duchovní vůdci. V každém slově tohoto nového učitele vnímali Boží zájem o člověka. I když je kritizoval, z tónu jeho hlasu bylo cítit, že to nedělá ve zlém, ale naopak, že tím sleduje jejich záchranu.

Ježíš neminul nikoho, kdo se s ním chtěl setkat. Pomáhal Židům i pohanům. Bohatým i chudým. Vzdělaným i prostým. Těm, kteří dokázali dodržovat přikázání i těm, kteří si uvědomovali svou hříšnost.

Pane, i já se ve Tvé blízkosti cítím dobře. Ano, když jsem s Tebou, tak víc vnímám svou hříšnost a ubohost. Ale současně vnímám i Tvou odpouštějící a přetvářející milost a lásku. Pane, s Tebou je mi tak dobře.