186) Pane, oni Ti nerozumí (Matouš 13,10-16)

Když Ježíš dokončí své první podobenství, jeho učedníci k němu přijdou s tím, že by je zajímalo, proč mluví způsobem, kterému mnoho lidí v zástupu nerozumí.

Matouš zaznamenal jejich rozhovor s Ježíšem takto: Učedníci k němu přistoupili a řekli: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?"
On jim odpověděl: "Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou. A plní se na nich proroctví Izaiášovo: `Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.´
Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší..." (Matouš 13,10-16)

Když jsem čítával tato slova, měl jsem z nich vždy pocit, že si Ježíš přeje, aby někteří z posluchačů nepochopili principy jeho království a on je pak do něho nemusel vzít. Ale na druhé straně mi takové jednání nesedělo s tím, co jsem o něm četl jinde.

Jak to tedy je? Vzpomeňte si na větu, kterou Ježíš zakončil vyprávění podobenství o rozsévači: "Kdo má uši, slyš!" (Matouš 13,9) Komu Ježíš vypráví své podobenství a koho zve do svého království? Každého, kdo má uši. A to jsme skutečně všichni.

Jenže jen uši podle Ježíše nestačí. Mnoho lidí, přestože mají perfektní sluch, neslyší, protože slyšet nechtějí. Nevidí, protože nechtějí vidět.

Před časem byla v Brně na autobusovém nádraží za bílého dne znásilněna mladá dívka. Volala o pomoc. Na nedaleké zastávce čekali lidé na autobus. Ale nikdo jí nepomohl. Všichni dělali, že nevidí a neslyší...
V Ostravě dva mladíci přepadli na ulici starou ženu. Když jim nechtěla dát kabelku, porazili ji na zem a kopali do ní tak dlouho, až kabelku pustila a oni s ní utekli. Opět za přítomnosti mnoha svědků, kteří jen nečinně přihlíželi.

A o tom Ježíš mluví. Bůh dává dost argumentů k tomu, abychom mohli poznat, že existuje dobro a že se i my můžeme postavit na jeho stranu. Kdo chce, může mít dostatek důkazů o Boží lásce. Jenže ne každý chce.

Často se tolik staráme o svou životní úroveň, že si raději zacpáváme uši a přivíráme oči, abychom neslyšeli varování proroků i Ježíše samotného. Starost o vlastní pohodlí nás zaměstnává natolik, že lidé okolo nás jsou nám lhostejní.

Podle Izaiáše může i naše srdce "obrůst tukem" natolik, že už pak nebude cesty zpět. Staneme se pouhými konzumenty, kteří nejsou pro společnost žádným přínosem a nulovým přínosem bychom byli i pro Ježíšovo království. Ten, kdo nechá své srdce "ztučnět" přestane chápat Ježíšova podobenství a není pak už schopen zatoužit po účasti na Božím království.

Pane, i mně hrozí nebezpečí, že mne zahleděnost do vlastních starostí a obav o pohodlí pohltí. Pomoz mi, abych Tě vždy slyšel i poslouchal.