185) Setba, která přináší užitek (Matouš 13,8)

Není to zvláštní, že Ježíš v tomto svém vyprávění věnuje více prostoru neúspěchům, než konečnému vítězství? Proč to dělá? Určitě tím musí něco sledovat.

Ježíš nejdříve hovoří o tom, že některá zrnka padnou okolo cesty, další na skálu a část zapadne do trní. Žádné z nich nakonec nepřinese úrodu. A když popíše tyto rozsévačovy neúspěchy, prohlásí: "A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet. Kdo má uši, slyš!" (Matouš 13,8)
Při opakovaném čtení tohoto Ježíšova vyprávění jsem si uvědomil, že podobné je to i v mém životě. Často se mi stává, že při prvním neúspěchu přichází pocit zmaru. Zdá se mi, že to, o co se pokouším, stejně nevyjde. A najednou se v mé mysli začnou vybavoval vzpomínky na další neúspěchy a pády. V takové chvíli najednou začnu vnímat všechna možná úskalí, na nichž mohou všechny mé snahy ztroskotat.

Už vám někdy první den dovolené začalo pršet? Na co jste v takové chvíli mysleli? Těšili jste se na další dny?
Vzpomínám na jednu dovolenou v Chorvatsku. Ubytovali jsme se v zařízeném stanu na krásném místě pár metrů od moře. Moře bylo krásně teplé a tak jsme se těšili na krásných deset dnů. Druhý den přišla bouřka, vítr cloumal stanem, ochladilo se a tak jsme si oblékli to nejteplejší oblečení. Pak bouřka skončila, ale zima byla dál.
Když konečně vysvitlo sluníčko, šli jsme se vykoupat. Jenže díky bouřce se voda tak ochladila, že jsme v ní dlouho nevydrželi. Když jsme šli večer spát, dlouho jsem nemohl usnout. Přemýšlel jsem o tom, co tam budeme další dny dělat. Nebylo by lepší jet raději domů?

I rozsévač v Ježíšově podobenství dobře věděl, že část setby přijde nazmar. Viděl cestu, skálu i bodláčí. Jenže také viděl připravenou půdu a věděl, že zrnka, která spadnou do této půdy, mnohonásobně vynahradí všechny ztráty na místech, která úrodě nepřála. Jedno zrnko v dobré půdě nahradí ztrátu třiceti, šedesáti i sto zrnek, která spadnou na neúrodné místo.

Půda představuje mé srdce. Ne vše, co do něj zaseje Ježíš, přinese užitek. Navíc, mé srdce se občas vzpírá tomu, aby ho Ježíš měnil. Prorok Jeremiáš zaznamenal Boží povzdech i jeho varování: "Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná? Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků." (Jeremiáš 17,9+10)

Je to Bůh, kdo se snaží zasít do našeho srdce svou lásku a dobrotu. Celý náš život se pokouší tuto půdu zúrodnit. I když mnohé z toho, co nám říká dopadne jako zrno na cestě, skále nebo v křoví, Bůh pokračuje dál. Když se nám zdá, že jeho úsilí nepřináší žádné pozitivní výsledku, On, jako vševědoucí Bůh už vidí konečný efekt a užitek svého zápasu o nás.

Pane, je to příjemné poznávat, jak moc Ti na mně záleží. Děkuji Ti, že lidi nedělíš podle toho, jaký užitek přinesou. Přesto bych byl rád, kdybys v práci na mém srdci pokračoval. Budu rád, když Tvé osivo v mém životě přinese co největší užitek. Protože já chci být užitečný. Nejen jednou ve Tvém království, ale už dnes na této zemi.