184) Ztracená setba (Matouš 13,4-7)

Ježíšovo první podobenství vychází ze zemědělství, což by nás nemělo překvapit, protože v zástupu posluchačů tvořili většinu muži, které právě tato činnost živila.

Matouš 13,4-7: "Vyšel rozsévač rozsívat. Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je.
Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.
Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je..."

Každý z posluchačů už musel vidět, jak vypadá jarní setba obilí. Rozsévač nabral zrní do plachty, kterou si uvázal okolo krku. Pak vždy co krok, to hrst zrní, které vysypal z dlaně do půdy před sebou. Takto musel krok za krokem projít celé pole.
Je jasné, že zrno nebylo po poli rozsypáno rovnoměrně a některá zrnka spadla na cestu, skálu nebo do trní. Některá sezobali práci, jiná hraboši nebo jiní hlodavci. Další podle Ježíše sice vzrostla, ale pak kvůli nedostatku uschla, podobně jako ta, která zase udusilo bodláčí...

My dnes už tento způsob setby v naší zemi uvidíme jen zřídka. Naši zemědělci používají secí stroje, díky nimž je zrní po poli zaséváno rovnoměrně. Ale ani tak nedocílíme toho, aby vzešlo všechno zaseté obilí a hlavně, aby také každá rostlinka přinesla úrodu.
Nedávno jsem jel k rodičům na Moravu. Na některých lánech byla místa, kde obilí zničila voda po vydatných deštích.
Ale i na poli, které velká voda nepostihla, bylo vidět místa, kde byla půda zřejmě skalnatější nebo chudší na živiny. Rostlinky na těchto místech byly slabší a některé uschly.
Přesto zemědělci každý rok znovu sejí a očekávají, že se jim jejich práce vyplatí. Těší se na úrodu, která jim zajistí nejen obživu, ale i prostředky k zakoupení setby na další rok.

Ježíšovi posluchači čekají, jaká bude pointa jeho vyprávění. Proč začíná tím, že při setbě dochází ke ztrátám? Proč nezačíná tím, kolik nakonec rolník sklidí?
Když jsem nad těmito otázkami přemýšlel, došel jsem k závěru, že nám tím chtěl ukázat, že v našem životě víry nebude všechno dokonalé. Přestože se budeme snažit, občas se nám něco nepodaří. Někdy na svůj omyl přijdeme hned, jindy to bude chvíli trvat. Lidové přísloví říká: "Kdo nic nedělá, nic nepokazí!" Jenže, kdo nic nedělá, ten se ani nikdy nebude radovat z úspěchu.

Poté, co se nepřátelé pokusili ukamenovat apoštola Pavla, prohlásil: "Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království." (Skutky 14,22) Pavel se nenechal odradit nepřáteli. Dokázal se přenést přes neúspěchy. Sám říká: "...zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši." (Filipským 3,13+14)

Pane, pomoz mi poučit se z neúspěchů a pak jít vpřed s vírou, že s Tebou můj život nakonec přinese očekávanou úrodu.