182) Mluvil k nim v podobenstvích (Matouš 13,3)

Ježíše, který se na chvíli posadil na břehu Galilejského jezera, opět dostihly zástupy lidí, kteří chtěli slyšet vyprávění o Božím království. Ježíš vstoupil na loď. Někteří se možná obávali, že odrazí od břehu a odpluje na druhý břeh.

Ježíš je ale neměl v plánu opustit. Chtěl jen využít zvláštní akustiku přírodní modlitebny. Chtěl, aby všichni dobře slyšeli myšlenky, které je zachrání od věčné smrti.

Matouš uvede další vyprávění slovy: "I mluvil k nim mnoho v podobenstvích..." (Matouš 13,3)    Těmito slovy uvádí kapitoly, které zachycují Ježíšova podobenství. Je to zvláštní literární útvar, který Ježíš mistrně ovládal. Na jednoduchém příběhu ze života nastíní hlavní myšlenku, která pomáhá pochopit některý ze základních principů Božího království.
Protože vypráví příběh z běžného života, dosáhne i toho, že si lidé tyto principy lépe zapamatují. A pokud by je zapomněli, vzpomenou si na ně ihned, když se dostanou do podobné situace.

S podobenstvím se setkáváme i ve Starém zákoně. Nejznámější vypráví Jótam v knize Soudců: Sešly se pospolu stromy, aby si nad sebou pomazaly krále. Vyzvaly olivu: »Kraluj nad námi!« Oliva jim však odpověděla: »Mám se vzdát své tučnosti, jíž se uctívají bohové i lidé, a kymácet se nad stromy?«
Stromy pak vyzvaly fík: »Pojď nad námi kralovat ty!« Fík jim však odpověděl: »Mám se vzdát své sladkosti a svých výborných plodů a kymácet se nad stromy?«
Stromy pak vyzvaly vinnou révu: »Pojď nad námi kralovat ty!« Vinná réva jim však odpověděla: »Mám se vzdát svého moštu, který je k radosti bohům i lidem, a kymácet se nad stromy?«
I vyzvaly všechny stromy trnitý keř: »Pojď nad námi kralovat ty!« A trnitý keř stromům odpověděl: »Jestliže mě doopravdy chcete pomazat za krále nad sebou, pojďte se schoulit do mého stínu! Jestliže však ne, vyšlehne z trnitého keře oheň a pozře i libanónské cedry!« (Soudců 9,8-15)

Židé si rádi vyprávěli podobenství. Příběh si totiž zapamatujeme snadněji, než nějakou poučku nebo definici. A ani my nejsme jiní. I my rádi posloucháme příběhy. Proto je jich v Bibli tolik.
Když čteme podobenství, neměli bychom zapomínat, jaký cíl tyto krátké příběhy sledují. Nejsou to proroctví ani dogmata. Je to vyprávění, které nám má pomoci zpřítomnit Ježíšovo nebeské království natolik, abychom znovu zatoužili stát se jeho občany.

Ježíšova podobenství nám mají připomínat, co pro nás dělá Bůh. Chystá nám domov v nebesích. Bude to domov, ze kterého nás už nikdo nevystěhuje. Nebudou nám tam hrozit exekutoři ani zloději. Bude to místo, kde se budeme cítit v bezpečí.
Vyprávěním podobenství také Ježíš vyšel vstříc prostým lidem v zástupu. Těm, kteří neznali Písma jako zákoníci a ani nedokázali žít tak dokonalým životem jako farizeové. Principy Božího království tak může pochopit každý člověk.

Pane, děkuji Ti, že mohu pochopit, co mi říkáš. Děkuji, při Tvém vyprávění mohu věřit, že nebeské království se týká i mně.