179) Ježíšova skutečná rodina (Matouš 12,47-50)

Dnes se dostáváme k textu, který trápí spoustu lidí, protože na první pohled se tu Ježíš chová dost nevybíravě vůči ženě, která mu dala život. Přečtěme si ho.

Někdo mu řekl: "Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit."
On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: "Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?" Ukázal na své učedníky a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři. Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka." (Matouš 12,47-50)

Jak mohl Ježíš něco takového vůbec prohlásit? Uvědomil si, jak zraňuje Marii i své bratry? To jsou mu milejší lidé, kteří za ním jdou jen proto, že jim dal najíst?

Než začneme soudit, bylo by dobré si přečíst, jak stejnou situaci popsal ve svém evangeliu Marek. Na rozdíl od Matouše nepopisuje své osobní zážitky, ale píše životopis Ježíše Krista na základě svědectví více lidí. Možná proto jeho zpráva zachytí i jeden zdánlivě nepodstatný detail:
Vešel do domu a opět shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl.
Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: "Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony." (Marek 3,20-22)

Na rozdíl od většiny lidí v zástupu okolo Ježíše, kteří za ním jdou, protože potřebují jeho pomoc, příbuzní přicházejí, aby mu nedovolili dál pokračovat v tom, co považovali za jednání pomatence. Styděli se za něj a proto ho chtěli uklidit někam, kde by už nebudil další pozornost...

Ježíš ale svou odpovědí říká něco i nám. V životě se setkáváme s tím, že někdo má štěstí a narodí se dobré rodiny a někdo má smůlu, protože vyrůstá v prostředí, které jeho dobrému rozvoji a rozletu mnoho nesvědčí.
Jak je to s Ježíšovým královstvím? Je potřeba se narodit do dobré rodiny, aby se nás týkalo? Podle Ježíše ne. Do své nebeské rodiny přijímá každého, kdo se rozhodl respektovat daná pravidla, která v něm platí.

Ve chvíli, kdy Ježíš pronesl "kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka" jeho příbuzní tato pravidla nerespektovali a proto do nebeské rodiny nepatřili. To se ale brzy změnilo. Protože později, když už byl Ježíš v nebi, čteme o tom, že jeho bratři jsou členy mladé církve v Jeruzalémě. Lukáš o tom napsal: "Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry." (Skutky apoštolské 1,14)

Ježíš svými slovy nechtěl ranit. Jen si přál, aby se členové jeho pozemské rodiny stali součástí i té nebeské. Podle Lukášova svědectví se jeho slova, která nám možná připadají příliš tvrdá, neminula účinkem. A tak se i my, pokud se Ježíš stal našim nebeským bratrem, můžeme těšit na setkání s jeho matkou a dalšími příbuznými.

Bože, jsem rád, že do své nebeské rodiny přijímáš lidi bez ohledu na to, v jaké zemi nebo rodině se narodili. Díky za to, že jsem se díky tomu mohl stát Tvým synem a Ježíšovi bratrem.