175) Ukaž nám znamení (Matouš 12,38)

„Dokaž, že jsi...“ Tuto větu občas slýcháme i my. A někdy si ji říkáme i sami. Sami sobě chceme dokazovat, že už nejsme tak malí a o pár let později pak, že ještě nejsme tak staří...

Ježíš tuto větu slyšel poprvé na poušti od ďábla, který mu říkal: “Jestli jsi skutečně Boží syn, jak říkáš, tak to dokaž...“ Třikrát takto Ježíše provokuje a třikrát od něj dostává stejnou odpověď: “Je psáno...“

V textu, kterým, se budeme zabývat dnes, se do role svůdce stavějí farizeové a zákoníci, lidé, kteří se považuji za duchovní výkvět národa. Přicházejí k Ježíši se zvláštním požadavkem: Tehdy mu na to řekli někteří ze zákoníků a farizeů: "Mistře, chceme od tebe vidět znamení." (Matouš 12,38) Reagují tak na jeho slova: "Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci.“ (Matouš 12,33)

Lidé, kteří stáli okolo, se v té chvíli mohli domnívat, že duchovním vůdcům jde skutečně o pravdivé posouzení Ježíšovy činnosti. Je Ježíš skutečně Mesiáš nebo je to jen další podvodník, který se za něj vydává? Jenže, to by nesměli vidět desítky uzdravených lidí a tisíce mužů, žen a dětí, které Ježíš nedávno zázračně nasytil.

Jaký důkaz vlastně farizeové a zákoníci žádají? Existovalo něco, co by změnilo jejich názor na Ježíše? Obávám se, že ne. Oni už se rozhodli, že Ježíše odmítnou. Nechtěli tohoto Mesiáše. Netoužili po Spasiteli, který ve všem do detailu naplňoval to, co o něm psali proroci. Měli svou představu a vlastně ji mají až dodnes. Stále čekají toho svého mesiáše, který z nich udělá světovou mocnost č.1.

Nesuďme ale farizeje a zákoníky. Podívejme se raději na sebe. Nejsme jim v něčem podobní? Nežádáme i my Ježíše o důkazy ve chvíli, kdy dobře víme, jaká je pravda?

Kamarád, ateista, se oženil s dívkou, která byla věřící. Společně pak chodili na bohoslužby, četli Bibli, nevadilo mu, když se modlila. Později, když měli děti, vyprávěl dětem před spaním biblické příběhy a dokonce se s nimi i modlil... Ptal jsem se ho, proč se nenechá pokřtít, když dělá vše jako jeho žena. Odpověděl, že stále čeká na nějaký viditelný a nezpochybnitelný důkaz toho, že Bůh skutečně existuje.
Když jsem o dva roky později zařizoval křest několika mladých lidí, stavil jsem se i u něj a znovu jsem mu nabídl možnost připojit se k Ježíši. K mému velkému překvapení souhlasil. Když jsem se ho ptal, zda už mu dal Bůh nějaký jasný důkaz, odpověděl, že tím důkazem se pro něj stalo to, že jsem nabídku křtu zopakoval...

Tomu, kdo skutečně hledá Boha, dává Bůh dostatek důvodů k víře nejen v jeho existenci, ale i v to, že má moc nás změnit a připravit pro věčný život ve svém království. O tom, zda v Boha věřím nebo ne rozhoduji sám. Buď věřit chci a pak vidím to, čím mi Bůh svou existenci ukazuje, nebo věřit nechci a pak neexistuje způsob, jak by mne Bůh přesvědčil o mém omylu.

Pane, děkuji Ti, že ses mi dal poznat a že i dnes budu znovu vnímat Tvou přítomnost v mém životě. Odpusť, když někdy pohybuji a žádám důkazy. Otevři mi i dnes mé oči, abych Tě viděl.