174) Cenu našim slovům dají až naše skutky (Matouš 12,33-37)

Vzpomínám si na rozhovor s náměstkem. Ptal jsem se, jak odměníme kolegu, který podniku svým zlepšovákem ušetřil hodně peněz. Odpověděl: "Něco mu slib. To nic nestojí!"

Křesťanství je dnes v našich končinách na ústupu. Lidé raději věří na jógu, spiritizmus a v poslední době zažívají boom i stará pohanská náboženství.

Čím to je? Jednu z možných příčin můžeme objevit i v rozhovoru Ježíše s farizeji: "Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci.
Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.
Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen." (Matouš 12,33-37)

Dobrý strom rozeznáme od špatného podle ovoce. Až do chvíle, kdy ochutnáme plody, můžeme považovat ten špatný za dobrý a naopak. Podobné je to i u lidí. Jak snadno se můžeme mýlit v hodnocení druhých.

Když jsem začal studovat průmyslovou školu, dlouho jsem neměl rád jednoho spolužáka. Na rozdíl od druhých se neúčastnil našich přestávkových aktivit, vždy měl hotové úkoly a u tabule nikdy nedostal jinou známku než jedničku. Začal jsem mu říkat Mazánek a ostatní s tím souhlasili.
Pak přišel okamžik, kdy jsem začal mít problémy s třídní učitelkou. Její manžel podepsal Chartu 77 a ona se rozhodla, že si svůj politický profil vylepší tím, že začne řešit ten můj. V té době byly ve školním roce tři pracovní soboty. Vždy jsem se slušně omluvil a šel na bohoslužbu. Ona mi napsala neomluvenou absenci a navrhla, abych byl vyloučen ze školy.
Víte, kdo jediný ze spolužáků se mne zastal? Tušíte správně, byl to Vojta, kterému jsem pak přestal říkat Mazánek.

Z jakých slov budeme ospravedlněni? A z jakých naopak odsouzeni? Podle toho, co říká Ježíš, u našich slov o jejich hodnotě rozhoduje, nakolik jsou v souladu s tím, co říkáme. A naše slova zase dávají hodnotu tomu, co děláme.

Z tohoto pohledu to, že jsem na střední škole v sobotu nechodil do vyučování sice bylo pěkné, ale mým chováním k Mazánkovi jsem to vše znehodnotil. Ještě dobře, že Bůh odpouští i takové jednání a navíc umí napravit škody, které jsme my jeho dobrému jménu svým jednáním napáchali.

Dnes bychom si u tohoto textu měli položit otázku: “Jaký poklad mám ve svém srdci? Co z mého srdce mohu vynést? Je tam dobro nebo zlo?“ Pokud se chci stát “dobrým člověkem“, měl bych do svého nitra pustit Ježíše a dovolit mu, aby v něm udělal pořádek.

Pane, děkuji Ti, že jsi mi v mém životě mnohokrát nastavil zrcadlo. Děkuji Ti, že jsi ale nezůstal jen u toho. Děkuji, že mi pomáháš se postupně zbavovat zla, kterého je v mém srdci stále dost. Nepřestávej.