173) Jediný neodpustitelný hřích (Matouš 12,31+32)

Už se vám někdy stalo, že jste ve své modlitbě prosili Boha o odpuštění a pořád jste měli pocit, že vám Bůh neodpustil? Co v takové chvíli dělat? Vyznávat svůj hřích opakovaně stále dokola? Je třeba Boha přemlouvat, aby nám odpustil?

Ve svém sporu s farizei Ježíš pronesl závažné prohlášení, které bychom neměli brát na lehkou váhu: "Proto pravím vám, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím." (Matouš 12,31-32)

Bůh je připraven nám odpustit každý hřích, pokud ho upřímně vyznáme a toužíme po tom, abychom ho už nikdy neopakovali. Podle Ježíše nám ale nemůže odpustit rouhání proti Duchu svatému. Co tím myslí? Jak se můžeme "rouhat proti Duchu svatému"?

Podívejme se na to, co Ježíš říká o třetí božské osobě při jiné příležitosti: "On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: Hřích v tom, že ve mne nevěří; spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte; soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.
Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne." (Jan.16,8-11+13-14)

U těchto Ježíšových slov si povšimněme dvou skutečností:
1)   On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud – ano, je to Duch svatý, který nás vede k poznání, že jsme sice spaseni díky Boží milosti, ale této milosti předchází přiznání si vlastní hříšnosti, touha po spravedlnosti a ochota podřídit se Božímu soudu. To vše v nás dělá Duch svatý. Je to jeho dílo, ne naše. Co je cílem tohoto božího konání v nás?
2)   On mě oslaví – smyslem toho všeho je poznání toho, že Ježíš je Bůh. Ježíš je Kristus – pomazaný – Židy tolik očekávaný Mesiáš. Kdo skutečně a upřímně hledá Mesiáše, ten při setkání s Ježíšem pozná, že ho už nemusí hledat.

Pokud chceme pochopit, co je to "rouhání proti Duchu svatému", nemusíme hledat daleko. Ježíš tato slova říká farizeům chvíli poté, co jeho zázrak uzdravení posedlého muže prohlásili na dílo ďábla. Přitom dobře věděli, kdo je Ježíš. Věděli, že je Mesiáš, ale nechtěli ho přijmout. Proto tak usilovně hledají záminku, aby ho mohli odmítnout.
Farizeové tak dlouho opakovali, že Ježíš nemůže být Mesiášem, až tomu nakonec uvěřili. Dostali se tak do podobné situace jako ďábel. Ten kdysi v minulosti začal říkat, že Bůh není láska. A také on této své lži uvěřil. Proto mu už Bůh nemůže pomoci.

Rouhání proti Duchu svatému je takové jednání, kterým dlouhodobě odmítáme jeho snahu přivést nás k Ježíši. Je to takový životní styl, který nakonec vede k tomu, že se nám z hříchu stane něco tak běžného, že už nepovažujeme za potřebné prosit Boha o odpuštění. Bůh nám nemůže odpustit jen ten hřích, u kterého o odpuštění vlastně ani nestojíme.

Pane, chci poslouchat Ducha svatého. Přeji si, aby mne vedl. Věřím, že mi pomůže ještě lépe poznat, že Ty jsi láska. Toužím po tom, aby i v mém životě dokázal Duch svatý oslavit Tvé jméno.