170) Ve jménu Belzebula (Matouš 12,22-24)

Včera jsme se zastavili u příběhu uzdravení posedlého člověka, který byl navíc ještě slepý a němý. Lidé, kteří to viděli, žasli. Farizeové ale radost neměli. Naopak. Jejich žárlivost už přerostla v osnování fyzické likvidace nepohodlného Krista.

Zopakujme si včerejší text z Matoušova evangelia: Tehdy k němu přivedli posedlého, který byl slepý a němý; a uzdravil ho, takže ten němý mluvil i viděl. Zástupy žasly a říkaly: "Není to Syn Davidův?"
Když to slyšeli farizeové, řekli: "On nevyhání démony jinak, než ve jménu Belzebula, knížete démonů." (Mat.12,22-24)

V době Ježíše Krista za posedlost považovali nejen skutečné zotročení člověka démony, ale i duševní choroby, na které tehdy neměli lék. Farizeové Ježíše označují za posedlého. To byla tehdy pro Žida velká urážka a potupa. Ten, kdo byl posedlý démony, byl z hlediska Božího království pro Židy odepsaný člověk.

Židé měli před démony respekt. A měli ho i farizeové, kteří se snažili pošpinit Ježíšovu pověst. Vyplývá to ze jména, které použili. Podle nových překladů z Ježíše dělají člověka, který poslouchá Belzebula. Je to termín, který v tomto tvaru není moc znám. Jméno pochází z hebrejského "Baal Sebul" (vznešený pán). U nás je známější jeho obdoba, která je určitou formou posměšku "Baal Sebub" (pán much).

V dějinách nacházíme spoustu příkladů, kdy dobrým skutkům někdo podsunul špatnou pohnutku, jen aby snížil jejich velikost. O něco podobného se pokoušejí i farizeové vůči Ježíši. Tvrdí, že není Božím synem, ale jen poslušným následovníkem ďábla. Schopnost uzdravovat nemá od Boha, ale od satana. Proto by se před ním měl mít každý na pozoru.

Apoštol Jan ve svém vyprávění o Ježíšově životu popsal jiné setkání s farizei: Ježíš jim řekl: "Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal. Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo. Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.
Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte. Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte? Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste."
Židé mu odpověděli: "Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem?"
Ježíš odpověděl: "Nejsem posedlý, ale vzdávám čest svému Otci, vy však mi čest upíráte. Já sám nehledám svou slávu. Jest, kdo ji pro mne hledá, a ten soudí. Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky." (Jan 8,42-51)

To, že se někdo narodí jako Žid, ještě neznamená, že zná a miluje Boha. Kdyby farizeové milovali Hospodina, přijali by i Ježíše. Jenže oni měli své náboženství jen v hlavě. Srdce jím zasaženo nebylo. Proto odmítli Ježíše a navíc jej ještě prohlásili za nečistého a posedlého démony.

Pane, zasáhni svou láskou i mé srdce. Protože jen tak budu chráněn před nebezpečím prohlásit tvé skutky za skutky samotného Belzebula.