168) Sláva není jeho cílem (Matouš 12,15a-21)

Občas v televizi sleduji, co vše jsou lidé ochotni udělat pro trochu slávy. Přestože nemají hudební sluch ani pěkný hlas, přihlásí se do SuperStarr. Nebo vběhnou nazí na trávník fotbalového stadionu, aby je alespoň na chvíli zabraly televizní kamery…

Sláva je něco, co přitahuje spoustu lidí. Když už nemohou být sami slavní, alespoň touží po setkání s nějakou hvězdou, protože pak by se měli čím chlubit.

Popularita hudebních skupin, ale i fotbalových týmů se dnes měří množstvím lidí, které přitáhnou koncerty nebo sportovní zápasy. Z tohoto pohledu byl Ježíš opravdu slavný. Matouš napsal: "Mnozí šli za ním a on všechny nemocné uzdravil; ale přikázal jim, aby ho nikomu neprozrazovali - aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: `Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům. Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas. Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství. A v jeho jménu bude naděje národů.´" (Mat.12,15a-21)
Ježíš se stal slavným. Davy lidí byly ochotny jít za ním i do pouště, ujít v nebezpečném prostředí i desítky kilometrů, jen aby ho spatřily. Co by za takovou popularitu dali farizeové a zákoníci? Jenže za nimi se lidé tak nehrnuli.

V Ježíšově životě je často patrné, že o slávu nestojí. Při každé vhodné příležitosti se naopak snažil dostat někam do ústraní, kde by měl alespoň trochu soukromí. Nestál o potlesk. Nepřišel, aby se nechával uctívat. Přišel pomáhat.
Mnohé nám o tom napovídá i jeho úvaha o modlitbě. V ní radí i nám: "Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí." (Matouš 6,1-6)

Při svém pobytu na naší zemi Ježíš ukázal, jak vypadá Boží láska. Náš Bůh se nepotřebuje předvádět na nárožích. Proto si přeje, abychom to nedělali ani my. Spíš touží po tom, aby i o nás platilo, že "nalomenou třtinu nedolomíme a doutnající knot neuhasíme". Sláva nebyla cílem Ježíšovy pozemské mise. Přišel, aby sloužil potřebným a přitom nám představil skutečný charakter našeho Boha.

Pane, děkuji Ti, že jsi mi pomohl ve chvílích, kdy jsem se podobal nalomené rostlince a zhasínajícímu světlu svíce. Pomoz mi, aby se mé rány zahojily a já mohl zase spolu s tebou pomáhat lidem, kteří právě tu mou pomoc potřebují, aby ve svém životě zakusili dotek Tvé lásky.