167) Ještě nenastal Ježíšův čas (Matouš 12,15)

Už moudrý král Šalamoun prohlásil: "Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat…" (Kazatel 3,1-2) Proto bychom se neměli divit, že i v Ježíšově životě mělo vše svou pravou chvíli.

Smyslem Ježíšova pobytu na naší zemi byla záchrana každého člověka, který si uvědomí svůj stav a rozhodne se pro nápravu. K trvalé změně potřebujeme nejen chtění, ale i sílu k realizaci. Tu, podle Bible, můžeme najít jen u Boha. A v tom je problém. Většina lidí věří raději tvrzení "hada", který už v ráji dokázal přesvědčit Adama s Evou, že Bůh není láska.
Ježíšovým hlavním posláním bylo ukázat Boží lásku v praxi. Při tom narazil na závist farizeů, která se brzy změnila v nenávist. Nakonec se rozhodli Ježíše zlikvidovat. Matouš k tomu poznamená: "Ježíš to poznal a odešel odtamtud." (Mat.12,15)

Kristus vidí do srdce svých nepřátel a odchází. Ještě nenastal čas jeho smrti. Kdyby teď dovolil svým nepřátelům, aby ho zabili, jeho mise by skončila nezdarem.
Je zvláštní, že Ježíš "utíká" jen ve dvou situacích. Když ho chtějí jeho nepřátelé zabít. O tom jsme četli v dnešním biblickém textu.

Jan ve svém evangeliu popisuje zázračné nasycení zástupu, v němž bylo pět tisíc mužů a další tisíce žen a dětí. Když se lidé najedli, začali uvažovat. Jan o tom píše: Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!" Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám. (Jan 6,14+15)

Ježíš je králem nejen Izraele, ale i celého světa a je pánem vesmíru. Přesto ve chvíli, kdy mu lidé v zástupu chtějí vzdát královské pocty, zmizí. Nenápadně se vytratí, protože ví, že ani pro nastolení jeho království ještě nenastal ten vhodný čas.

Když Šalamoun napsal, že "všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas", nemyslel jen na Ježíše. Psal i o nás. O mně i o tobě. I v našem životě by všechno mělo mít svůj čas. Proto bychom neměli být netrpěliví, jako malé děti, které se už nemohou dočkat, až vyrostou. Spíš bychom měli přemýšlet, k čemu nám dal Bůh zrovna ten dnešní den.

Učedníci se jednoho dne Ježíše ptali na budoucnost. Ve své odpovědi jim načrtl, jakým směrem se budou ubírat nejen dějiny jejich národa, ale i celého světa. Nakonec jim dal radu: "Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko. Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi." (Matouš 24,32+33) Tahle rada platí i pro nás. Necháme se poučit?

Pane, když se dívám na svět okolo mne, vidím, že žiji v době, kterou jsi popsal jako dobu konce. Pomoz mi, abych dnes poznal, pro jaké mé činy právě nastal vhodný čas. A když to poznám, dej mi také sílu k tomu, abych to i udělal.