166) Uzdravovat v sobotu se nesmí, vraždit ano (Matouš 12,14)

Víra v Boha přináší do života člověka radost, pokoj, naději a spoustu dalších pozitivních hodnot. Já sám bych bez ní nechtěl žít. Pokud se ale víra zvrhne ve fanatismus, může i zabíjet.

V dnešní společnosti se většina lidí dívá na víru v Boha negativně. Vinu na tom nesou lidé, kteří víru v Boha vyměnili za fanatismus. Podobně, jako to udělali farizeové a zákoníci v Ježíšově době.
Jednou v sobotu Ježíš v synagóze dává těmto lidem lekci o tom, jak by mělo vypadat správné prožívání Dne Páně – soboty. Na konci dialogu, který s nimi vede, uzdraví člověka, který měl ochrnutou ruku. Všichni lidé, kteří jsou u tohoto zázraku, chválí Boha a radují se. Farizeové ale už v té chvíli mezi nimi nejsou. Matouš o nich napsal: "Farizeové vyšli a smluvili se proti němu, že ho zahubí." (Matouš 12,14)

Fanatismus toho nejtvrdšího kalibru. Tihle svatí vyčítají Ježíši, že si dovolil v sobotu dělat dobře. Uzdravit člověka v tento den je podle nich hřích, který zaslouží potrestání. Jsou Ježíšem tak vyvedeni z rovnováhy, že najednou přestávají počítat, kolik kroků tu sobotu už ušli a tím přestupují své vlastní pravidla a zákony.
Co je ale ještě horší, oni v sobotu přestupují ve své zaslepenosti a nenávisti i Desatero, základní zákon Písem. Scházejí se, aby naplánovali jeho smrt. Uzdravovat v sobotu se nesmí, ale plánovat vraždu ano. Dobro je podle nich v sobotu zlem a zlo dobrem. Zvrácená logika.

O pár let později se mladý farizeus Saul vydává v jejich stopách. I on je pobouřen tím, že si někteří Židé dovolují přestoupit k sektě, jejíž členové si říkají "kristovci" po svém učiteli. Lukáš v kronice mladé křesťanské církve napsal: Saul nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. Šel proto k veleknězi a vyžádal si od něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí k tomu směru, a přivést je v poutech do Jeruzaléma. Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: "Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?" Saul řekl: "Kdo jsi, Pane?" On odpověděl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat." (Skutky apoštolské 9,1-6)
Saul se setkává s tím Ježíšem, kterého nedávno nechali jeho zkušenější kolegové ukřižovat. Jenže tento mladý farizeus se od těch starých liší. Ještě nepřestal hledat pravdu. Uvědomuje si, že jeho poznání je stále ještě neúplné. To co dělá, dělá sice podle Boha špatně, ale s upřímným srdcem.

Ježíšovi záleží na každém člověku. Bojoval o spasení farizeů, zákoníků i knězů, kteří se stali jeho nepřáteli. Za jeho života se zdálo, že je to marná snaha. Ale Lukáš později zaznamenal povzbuzující zprávu: "Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru." (Skutky apoštolské 6,7)

Pane, jsem rád, že jsi bojoval za záchranu každého člověka. Díky tomu mohu věřit, že budeš bojovat i o mé srdce. Nevzdávej to, ani když se někdy budu vzpírat. Chci se s Tebou setkat, podobně jako Saul a už s Tebou zůstat. Vezmi si mou ruku a drž ji pevně.