163) Návštěva synagógy (Matouš 12,9)

To sobotní ráno nejdříve učedníci cestou přes pole zaháněli hlad vymíláním klásků. Ježíš má pak kvůli tomu diskuzi s farizei, kteří jejich počínání považovali na přestoupení zákona. Když jim Ježíš objasní, že se mýlí, jde dál.

Kam to sobotní ráno míří? Matouš vzpomíná: "Odtud šel dál a přišel do jejich synagógy." (Mat.12,9) Ježíš míří do synagógy. Tato budova soužila ve všední dny jako škola a v sobotu se v ní shromažďovali k bohoslužbě. Židé stavěli synagógy všude, kde žili. Bez nich si život neuměli ani představit. Zakládali si na tom, že každý žid uměl číst a psát.

Do jedné takové synagógy patřili i farizeové, se kterými měl Ježíš to ráno spor. V okolí byly určitě i jiné školy. Přesto Ježíš zamířil právě do téhle. Proč to dělá? Já bych na jeho místě raději zašel do jiné, kde bych měl od těchhle mudrlantů pokoj.
Možná znáte někoho, kdo vás při každé příležitosti poučuje o tom, co děláte špatně. Nikdy vás za nic nepochválí a jen stále kritizuje. Potkáváte takové lidi rádi? Těšíte se, až se s nimi zase setkáte? Nebo se jim raději vyhnete?
Ježíš měl určitě možnost navštívit tu sobotu jinou školu. Ale on jde do té, kterou navštěvovali jeho protivníci, z nichž se pomalu stávají nepřátelé. Proč to dělá? Co tím sleduje?

Podívejme se, jak Ježíšův příběh to ráno pokračuje: A byl tam člověk s odumřelou rukou. Otázali se Ježíše: "Je dovoleno v sobotu uzdravovat?" Chtěli ho totiž obžalovat.
On jim řekl: "Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku, a ona by mu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl? A oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře."
Potom řekl tomu člověku: "Zvedni tu ruku!" Zvedl jim, a byla zase zdravá jako ta druhá.
Farizeové vyšli a smluvili se proti němu, že ho zahubí.
Ježíš to poznal a odešel odtamtud. Mnozí šli za ním a on všechny nemocné uzdravil… (Matouš 12,10-15)

Ježíš má schopnost vidět do našeho srdce. Když se přel s farizei o tom, jak má vypadat prožívání soboty, věděl, že potřebují ještě praktickou ukázku toho, co to znamená, že "Syn člověka je pánem i nad sobotou". (Marek 3,28) Ježíš je Pánem soboty. To ale neznamená, že si v sobotu nechá sloužit, ale že naopak on v sobotu slouží nám. Léčí naše nemoci - tělesné, duchovní i duševní. Přeje si, abychom právě v sobotu pocítili jeho přítomnost v našem životě. Proto šel v tu sobotu do synagogy svých nepřátel. Dal jim možnost poznat, co to je Boží láska, která se projevuje i v sobotu.

Farizeové to sobotní ráno dostali další šanci. Nemá teď smysl, abychom bádali, zda ji využili nebo ne. Spíš bychom měli uvažovat, jakou šanci dnes dostáváme my.

Pane, děkuji Ti za tento příběh. Obdivuji Tvou lásku k těm, kteří Tě neměli rádi. Dává mi to odvahu věřit, že miluješ i mne, hříšného člověka. Pane, ukaž mi, co bych měl dnes pochopit právě já. A pokud bych měl změnit své jednání, dej mi k tomu chuť, odvahu i tvoji moc.