157) Práce v sobotu není vždy hřích (Matouš 12,1-6)

Od svého dětství jsem vyrůstal v rodině, kde sobota byla zvláštním svátkem. Nechodili jsme do školy a dostávali za to dvojky z chování. Místo školy jsme chodili na bohoslužbu.

Když jsem se naučil číst a dostal ještě v předškolním věku svou první Bibli, rád jsem četl místa, kde se hovořilo o tom, jak sobotní odpočinutí prožíval Ježíš se svými učedníky. Byl mezi nimi i dnešní text.
"V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali mnout zrní z klasů a jíst. Když to viděli farizeové, řekli mu: "Hle, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!"
On jim však řekl: "Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad, on a ti kdo byli s ním? Jak vešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylo dovoleno jemu ani těm, kdo ho doprovázeli, nýbrž kněžím?
A nečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámu porušují sobotu a přesto jsou bez viny?" (Mat.12,1-6)

Občas jsem měl pocit, jako bych se s těmi farizei setkával osobně. Bylo to v našem církevním společenství. Občas se našel někdo, kdo mé mamince začal žalovat, že dělám věci, "co se nesmí v sobotu dělat!"
Maminka na to s láskou trpělivě odpovídala, že jsme ještě malí a tak to bude ještě chvíli trvat, než pochopíme, proč je v sobotu to nebo ono dobré nedělat.

Vzpomínám si, jak byly jednou podobné stesky na mé prožívání soboty adresovány mému dědovi. Chvíli si mlčky prohlížel človíčka, který si na mně stěžoval a pak s vlídným úsměvem odpověděl: "Měj s nimi strpení. Vždyť Bůh ho má i s tebou!"
Líbí se mi, jak Ježíš odpovídá lidem, kteří se stavěli do role strážců mravnosti celého národa. Protože to také byli vynikající znalci židovských Písem, připomene jim dva příběhy.

Ten jeden se vlastně odehrával i v jeho době každé sobotní ráno. To byl čas, kdy kněží ve svatyni pokládali na stůl čerstvý chléb. Vždy v noci z pátku na sobotu museli upéct dvanáct chlebů. Když je pak dali v sobotu ráno na své místo, museli také sníst chleby, které byly ve svatyni od minulé soboty. A tak se z kněze, který měl v sobotu službu v židovském svatostánku, každý pátek večer stával pekař. Pracoval a přesto byl podle Ježíše bez viny.
Druhý příběh je z doby, kdy David utíká před svým tchánem Saulem. Je zapsán ve 21. a 22.kapitole 1.knihy Samuelovy. Cestou dostal od kněze Achímeleka posvátný chléb ze svatyně. Z příběhu vyplývá, že David utíká v sobotu. A přestože ten den podniká dlouhou cestu, je podle Krista bez viny.

Ježíš dobře věděl, že motivem farizejské starostlivosti o jednání jeho učedníků není starost o dodržování zákona, ale snaha najít na Mesiáši něco, zač by ho mohli obžalovat a zabít. Přesto jim odpovídá vlídně a má s nimi svatou trpělivost. Svým jednáním ukazuje, jak Bůh jedná s hříšníkem. Nejde mu o okamžité odsouzení, ale snaží se přivést hříšníka k pokání a nápravě.

Pane, děkuji Ti, že máš stejnou trpělivost i se mnou. Prosím, naplň i mé srdce Tvojí láskou a trpělivostí. Hlavně vůči mým nejbližším. Děkuji.