155) Zprávu o spasení může pochopit každý (Mat.11,25-26)

Vždy jsem měl velkou úctu k lidem, kteří dobře znali Bibli. Moje babička ji uměla z velké části zpaměti. A to vychodila jen tři třídy obecné školy. Pak už musela do služby.

Je pravda, že by se asi těžko mohla porovnávat s teology, kteří dokážou číst Písma v originálních jazycích. Jí to ale nevadilo. Dobře totiž znala biblická kázání Ježíše Krista, ve kterého v průběhu 2.světové války uvěřila. V jednom z nich se Ježíš modlí: "Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým.
Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. (Matouš 11,25-26)

Je to jeden z textů, který mám velice rád. Pomáhá mi věřit, že i já mohu pochopit vše, co se týká mé záchrany. Radostnou zprávu o spasení může podle Ježíše pochopit i malé dítě. Tak proč bych ho nemohl pochopit i já?
Ježíš měl vždy rád děti. Svědčí o tom i zpráva, kterou zaznamenal evangelista Marek: Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali.
Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl:
"Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.  Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde."
Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim. (Marek 10,13 -16)

Jestliže evangelium mohou pochopit i malinké děti, pak to musí být jednoduchá zpráva.  Je v Bibli nějaká zásadní zvěst, vyjádřená jednoducho větou, kterou by mohlo pochopit i malé dítě? Ano, je. Zaznamenal ji Jan ve svém listu: "Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska." (1.Janův list 4,8) Celé spasení je ve větě: BŮH JE LÁSKA !

Je to zvláštní konstatování. Jan neříká, že Bůh má lásku. Přichází se zásadním výrokem, že BŮH JE LÁSKA. Bůh miluje své stvoření. Láska nemůže nenávidět. Láska nemůže zapomenout. Apoštol Pavel tuto lásku, Boha, popsal následujícími slovy:
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne. (1.Korintským 13,1-8)

Takový je náš Bůh. Taková je láska. Pro nás dospělé je to jen stěží pochopitelné. Když čteme tuto Boží charakteristiku, napadají nás otázky typu: "Bože, jestliže to pravda, tak proč…?" Máme pochybnosti, které vyvolávají naše životní zážitky a zkušenosti, kterým nerozumíme. Život nás naučil pochybovat a raději moc nevěřit. Tolikrát jsme se už zklamali, když jsme se spolehly na sliby jiných lidí. Proč by měl být Bůh jiný?

Malé děti si takové otázky nekladou. Děti mají ještě nezkažené srdce a tak poznají, kdo je má rád. A nejen to, dokážou i bezmezně důvěřovat. Proto Ježíš ve své modlitbě říká: "Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým." Pokud nerozumíš Boží lásce, zkus se na ni zeptat svého dítěte. Ptej se ho, proč věří, že ho máš rád. A pak se pokus stejnýma očima podívat na Boha, o kterém Jan napsal, že je láska.

Pane, děkuji ti za malé děti, které jsou pro mne vzorem v tom, jak mám přijímat projevy Tvé lásky v mém životě. Nauč mne stejné důvěře, jakou má malé dítě.