154) Bůh je LÁSKA, ale současně je i SOUDCE. (Mat.11,20-24)

Jsme lidé, kteří se rádi pohybují v extrémech. Spousta a možná většina lidí dnes Boha odmítají, protože mu na vrub přičítají všechno zlo na tomto světě. To je jeden extrém. Na druhé straně jsou zase ti, kteří tvrdí, že Bůh nemá se zlem nic společného. Bůh je láska. Nekonečná láska. Bezbřehá láska…

Matouš ve své kronice Ježíšova působní na naší zemi píše: Tehdy počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že nečinila pokání: "Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido!
Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání.
Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu, nežli vám.
A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes.
Ale pravím vám: zemi Sodomské bude lehčeji v den soudu, nežli tobě." (Matouš 11,20-24)

Ježíš se obrací k obyvatelům tří měst, ve kterých udělal nejvíce zázraků. Jsou to Chorazin, Betsaida a Kafarnaum, ležící na břehu Galilejského jezera. Přestože lidé bydlící v těchto městech mohli s Ježíšem prožít nejvíce času ze všech, odmítli ho přijmout jako svého spasitele. Neprožili změnu svých životů a dál si žili tak, jako dřív. Byli spokojeni sami se sebou. Ježíš nad nimi pronese: "Běda! Budete na tom hůře než starověká města Týr, Sidon a Sodoma-Gomora."

Velice tvrdá slova. Pro Židy byla tato města symbolem zkaženosti. Starý zákon podává svědectví, že Bůh tato města kvůli hříchům jejich obyvatel zničil. Nejprve posílá opakovaně varování, ale když se nesetká s pokáním a nápravou, nechá dopadnout prorokovaný trest, kterým je zánik.

V knize proroka Jonáše je důkaz toho, jak jedná Bůh, když si člověk uvědomí svou chybu. Ninive bylo tak zkažené, že se do něj bál jít i Jonáš, který tam byl poslán samotným Bohem. Byl ochotný raději zemřít ve vlnách rozbouřeného moře, než by vstoupil do Ninive.

Nakonec ale poslechne a káže v tomto hříšném doupěti Boží poselství o zničení. Pak ve své knize napíše: "Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno."
I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího. Když to slovo proniklo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, zahalil se do žíněné suknice a sedl si do popela. Potom dal v Ninive rozhlásit: "Podle vůle krále a jeho mocných rádců! Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nepasou a nepijí vodu. Ať se zahalí do žíněné suknice, lidé i zvířata, a naléhavě ať volají k Bohu. Každý ať se odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které mu lpí na rukou. Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme."
I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. - A neučinil tak. (Jonáš 3,4-10)

Jonáš svou knihu napsal okolo roku 770 před Kristem. Bůh přijal pokání obyvatel Ninive, které bylo hlavním městem Asýrie. Ke zničení města došlo o 160 let později. Mezi tím stihli Asyřané dobýt Izrael a podmanit si ho.

Když Ježíš varuje města Chorazin, Betsaidu a Kafarnaum, přeje si, aby jejich obyvatelé zareagovali stejně, jako lidé v Ninive. Bůh nám nepřeje nic zlého. Naopak, chce nám žehnat. Ale to může dělat jen s našim souhlasem. Jeho varování těmto třem městům je současně varováním i pro nás. I my můžeme mít doma Bibli, můžeme ji dokonce číst. Můžeme být členy své církve a navštěvovat pravidelně bohoslužby… Nic z toho ještě není zárukou toho, že by se nás Boží soud netýkal. Jedinou zárukou beztrestnosti na Božím soudu je podle Ježíšových slov naše pokání.

Pane, děkuji Ti, že ty nejdřív varuješ a vedeš ke změně života a teprve pak, když Ti dlouhodobě odmítáme naslouchat, necháváš dopadnout důsledky našeho jednání. Pomoz mi, prosím, dnes nejen slyšet Tvé varování, ale dej mi moudrost a sílu se podle nich zařídit. Vím, že se Tvá láska na konečném soudu musí sejít se Tvou spravedlností.