151) Uši máme k tomu, abychom naslouchali

Ne každý biblický text je snadný k pochopení. K jednomu takovému se dostáváme právě dnes. Přečtěme si ho:

“Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají. Neboť všichni proroci i Zákon prorokovali až po Jana. A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít.
Kdo má uši, slyš.“ (Mat.11,12-15)

Jak to Ježíš myslel s tím, že se násilí sápe po nebeském království? A jakou to má spojitost s Janem a proroky? Tento text mi dlouho nedal spát. Nemám rád, když něčemu nerozumím. A v Bibli, je takových míst dost. Co s tím?

Bůh nám nabízí spasení. Apoštol Jan zapsal jiná Ježíšova slova: “Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.“ (Jan.3,16-19)

Na jedné straně nabídka svobody, na druhé straně naše závislost na zlu. Na jedné straně světlo v Ježíši Kristu, na opačné straně náš strach ze světla, které odhaluje pravdu o nás samotných.
Každý z nás touží po štěstí, po svobodě, po lásce a porozumění. To vše nabízí Boží království. Proč se nám tedy zdá, že nebeské království prohrává v boji se zlem? Proč lidé nepřijmou tuto fantastickou nabídku? Možná proto, že je tak fantastická, že ji považujeme za fantazii. Protože nám ji Bůh nabízí zadarmo, máme pocit, že nám nestojí ani zato, abychom o ní přemýšleli.

Ježíš odhaluje skutečnou příčinu našeho odmítání: “Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.
Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu." (Jan.3.20-21)

Hřích v nás nám namlouvá, že to světlo je pro nás příliš horké. Proto máme strach přijít blíž, abychom se o něj nepopálili. V knize Daniel je krásný příklad. Tři mladí muži byly svázáni a pak vhozeni do rozpálené pece, protože se odmítli poklonit králově soše. Když se král po chvíli dívá do plamenů a Daniel to později popíše slovy: Tu král Nebúkadnesar užasl a chvatně vstal. Otázal se královské rady: "Což jsme nevhodili do ohně tři svázané muže?" Odpověděli králi: "Jistěže, králi."
Král zvolal: "Hle, vidím čtyři muže, jsou rozvázaní a procházejí se uprostřed ohně bez jakékoli úhony. Ten čtvrtý se svým vzhledem podobá božímu synu."
I přistoupil Nebúkadnesar k otvoru rozpálené ohnivé pece a zvolal: "Šadraku, Méšaku a Abed-nego, služebníci Boha nejvyššího, vyjděte a pojďte sem!"
Šadrak, Méšak a Abed-nego vyšli z ohně. (Daniel 3:24-26)

Ježíš přišel, aby nám nabídl své království. Když tuto nabídku přijmeme, možná nás čeká podobné dobrodružství, jaké zažili Šadrak, Méšak a Abed-nego. Plameny zkoušek nás však nespálí. Jen spálí vše, co nás svazuje a zotročuje. Shoří naše špatné vlastnosti i naše zlozvyky. Odpaří se naše pýcha a povýšenost.
Jan nebyl první člověk, který zemřel pro svou pravdu. Před ním umírali Boží proroci. Jan ale není ani poslední člověk, který musel položit svůj život za pravdu. I po něm umírali další. U nás třeba Hus a Jeroným.

V mnohých zemích umírají křesťané i dnes. Ve volbě mezi pravdou a životem volí pravdu a to je stojí život. Ani my bychom neměli zapomínat, že “až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají. V tom se od doby Pána Ježíše nic nezměnilo.

Pane, dej i mně sílu zvolit si vždy pravdu a věrnost Tobě. Ať mne násilí nepřemůže.