149) Ježíš povzbuzuje pochybujícího Jana Křtitele

Jana v době, kdy se nacházel ve vězení, přepadly pochybnosti o tom, zda je Ježíš skutečným Mesiášem. Protože si neví rady, posílá své učedníky přímo za Ježíšem s prosbou, aby mu odpověděl. Očekával nějaké pádné důkazy o Ježíšově Božství.

Jaká byla Ježíšova reakce? Přečtěme si to:
Ježíš jim odpověděl: "Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží." (Mat.11,4-6)

Možná někdy prožíváš pochybnosti o tom, zda Bůh slyší Tvé modlitby. Zvláště, když nepřichází odpověď.
Jan svou modlitbu posílá Ježíši po svých učednících. A Ježíš mu odpovídá. Říká: “Popište svému učiteli, co jste viděli. Řekněte mu, že slepým vracím zrak, hluchým sluch... Ať si Jan vzpomene, jak proroci popisují Mesiáše!“
Líbí se Vám taková odpověď? Čekal Jan takovou odpověď? Nebyla v jeho modlitbě i prosba o pomoc a o vysvobození z vězení?

O tom Matouš nic nepíše. Ale z jeho vyprávění je patrné, že Jan neprotestuje. Neuráží se nad Ježíšem. Zřejmě znal slova proroka Izajáše: "Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům.
Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici.
Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající.
Soud vyhlásí podle pravdy.
Neochabne, nezlomí se...“
Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí:
"Já Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku;
budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům,
abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře,
z věznic ty, kdo sedí v temnotě.“ (Izajáš 42,1-7)

Tato slova si Jan připomíná, když mu jeho učedníci ve vězení vypráví, jak Ježíš vrací slepým zrak i o mrtvých, kterým vrátil život. To byla odpověď, kterou Jan potřeboval slyšet.
Když prožíváme pochybnosti, nemusíme se bát, že nás za to náš Pán odsoudí, protože neodsoudil ani pochybujícího Jana Křtitele. Bůh vždy odpovídá na naše modlitby. Někdy ale odpovídá způsobem, kterému můžeme rozumět jen my. On totiž vnímá i záchvěvy našeho srdce. Rozumí nám.
V Bibli můžeme číst více příběhů slavných osobností, které zápasily, podobně jako Jan Křtitel. Někdy pochybovali o sobě a Božím pověření ke službě, jindy dokonce pochybovali o Boží jsoucnosti. A Bůh je vždy znovu a znovu ujišťoval o své lásce i o jejich povolání.

Jedním z nich byl i prorok Jeremjáš. Hned na začátku své prorocké služby píše, jak Bůh reaguje na je pocit nedostatečnosti: Nato jsem odpověděl: "Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec."
Ale Hospodin mi řekl: "Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš. Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův."
Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl se mých úst. (Jeremjáš 1,6-9)

Pane, děkuji Ti, že jsi posiloval Jana Křtitele i Jeremjáše. Díky jejich příběhům mohu i já ve svých pochybnostech čekat na Tvé povzbuzení i na novou sílu a odvahu Ti důvěřovat.