148) Pochybnosti velkého muže (Mat.11,1-3)

Jedním z velkých omylů nás křesťanů je domněnka, že velikáni nemají problém s pochybností. Při pozorném čtení Bible můžeme velice rychle poznat svůj omyl.  Jedna taková zmínka je  i v popisu života Jana Křtitele.

Když Ježíš dokončil tyto příkazy svým dvanácti učedníkům, šel odtud učit a kázat v tamějších městech.'
Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých služebnících: "Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" (Mat.11,1-3)

Jan, který neměl problém ve svých probuzeneckých kázáních tepat nešvary společnosti, ve které žil, najednou pochybuje.
Jan, který pokřtil Ježíše a slyšel z nebe Boží hlas, který řekl právě pokřtěnému Ježíši:  "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil" (Lukáš 3,22) se ptá, zda je Ježíš skutečným Mesiášem.

Jan, který neváhal i svého krále nazvat hříšníkem, když žil ve svazku, který odporoval Božím zásadám, posílá své učedníky za Ježíšem, aby mu ukázal, jaká je pravda.
A právě v tom je Janova velikost. O svých pochybnostech nediskutuje s ostatními lidmi, ale obrací se na toho, který mu může pomoct.

Podobně jednal král David a o svých pochybnost zpívá v Žalmech, které vznikly, aby oslavili Boha za to, že nás v našich pochybnostech neopouští. Podívejme se na jeden příklad:
„Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou.
Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám, neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku.
Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti, padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo.“ (Žalm 55,2-5)

V jednom článku na mém blogu jsem napsal, že „i křesťan může mít někdy strach ze smrti. Když si uvědomí, že pravdu mohou mít ti, co říkají, že Bůh není.“
Musel jsem pak čelit vzkazům, že asi nejsem dobrý křesťan a už vůbec ne pastor, když mohu napsat něco takového.
Paradoxně se mne zastala paní, která nebyla křesťanka. V diskuzi pod článkem napsala: „Já vám nevím - jestliže pastor napíše, že je možnost, že pravdu mají ti, co říkají, že žádný Bůh není, je to pro mne známka jeho obrovské pokory a respektu k víře a současně k lidem. Já se před tou větou a myšlenkou hluboce sklonila (a děkuji za ni). Neznamená totiž nic menšího než "já se necítím být neomylný"...vždyť kdo z nás ví, co je nad námi...děkuji za psaní o tématu, které se považuje za tabu. Opravdu dík.“

Velikost křesťana se pozná ve chvíli krize víry. Co v takové chvíli dělám? Na koho se obracím s prosbou o pomoc? Jan Křtitel své učedníky poslal za Ježíšem, aby u něj hledali odpověď na jeho pochybnosti. Udělal to nejlepší. Lepší řešení pochybnosti neexistuje.

Mnoho velikánů víry prožilo opakovaně zápas s pochybnostmi. Ani my nejsme lepší. Pochybnosti patří k našemu životu. Proto bychom neměli být připraveni, když nás zase zákeřně přepadnou ve chvíli, kdy to nebudeme čekat. Pochybnosti tu jsou. Ale záleží na mně, jak s nimi naložím. Zda si je budu pěstovat a hýčkat, nebo je dám do rukou mého Pána s prosbou, aby mne jich zbavil.

Pane, Ty víš, že toužím po víře, která nebude pochybovat. Skutečnost je ale zatím jiná. Buď se mnou a neopouštěj mne, když mou víru budou srážet pochybnosti o Tvé existenci, lásce i milosrdenství. A dej mi moudrost, abych se stal člověkem, kterého budeš moci poslat k těm, kdo pochybují právě teď.