144) Můj kříž (Mat.10,38)

Včera jsme zjistili, že dát Ježíše na první místo svého citového života neznamená, že tím bude náš život ochuzen. Naopak, Ježíš nás pak naučí milovat lépe, než tomu bylo doposud. Ježíš ale ve své řeči pokračuje něčím, co v žádném případě už není možno vidět pozitivně. Nakonec, posuďte sami:

„Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. (Mat.10,38)

Je možné brát kříž pozitivně? Ježíš nakonec zemřel na kříži a mnozí se proto domnívají, že v tom „svém kříži“ musíme hledat něco podobného. Zapomínají však na něco velmi důležitého. Když byl Ježíš římskými vojáky veden na popraviště, byl už tak unaven, že nemohl jít dál. Nebyl schopen nést svůj kříž. Matouš napsal: „Cestou potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimona; toho přinutili, aby nesl jeho kříž.“ (Mat.27,32)
Má Ježíš právo požadovat od svých následovníků něco, co sám nezvládl? To by přece neudělal. A tak toto poznání nás vede k tomu, abychom při přemýšlení „o svém kříži“ opustili domněnku, že se náš kříž podobá tomu jeho.

Díval jsem se do slovníků a hledal různá vysvětlení a definice slova kříž. Nakonec jsem se vrátil k původnímu významu – kříž jsou dvě tyče, které se navzájem dotýkají. A v místě dotyku jsou pevně spojeny. Tím vytvářejí jeden celek. Kříž může vzniknout jet prolnutím. Kříž může něco unést jen tehdy, když se pevně propojí dva kůly, které by klidně mohly existovat i každý zvlášť.

Ježíš si přeje, abychom nesli svůj kříž a přitom šli za ním. Ale co je tím křížem, o němž hovoří v mém případě? Při uvažování nad touto otázkou mi pomohl příběh Saula. Žida, který si naplánoval, že vyhubí křesťanství. S požehnáním velerady se vydal do Damašku. Lukáš o tom v knize Skutky apoštolů napsal: Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: "Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?"
Saul řekl: "Kdo jsi, Pane?" On odpověděl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat."
Muži, kteří ho doprovázeli, zůstali stát a nebyli schopni slova; slyšeli sice hlas, ale nespatřili nikoho. Saul vstal ze země, otevřel oči, ale nic neviděl. Museli ho vzít za ruce a dovést do Damašku. (Sk.9,3-8)

Saul měl svůj plán. Ale cestu mu zkřížil Bůh. Nedovolil mu, aby uskutečnil genocidu křesťanství. Nabídl mu něco lepšího. Vyvolil si ho za svého apoštola. Pavel jeho nabídku přijal. Vzal svůj kříž a následoval Ježíše, kterému se ještě nedávno protivil. Opustil své plány a přijal ty, které mu nabídl jeho nový Pán.

Ale i později mu občas Bůh zkřížil jeho plány. Spolu s Timoteem se vydali na misijní cestu. Měli svůj plán. Lukáš ale napsal: „Když přišli až k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil.“ (Sk.16,7)

Cesta, kterou se Pavel vydal za Ježíšem, nebyla snadná. Sám později napsal, že při se při ní setkal s hladem, zimou, bičováním a dalšími útrapami. Přesto tento člověk napíše: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ (Filip.4,4) Když přijmeme svůj kříž, nemusíme se bát. Stejně jako Pavel přečkáme různé strasti i překážky a při tom všem nalezneme radost ze známostí s Pánem Ježíšem.

Pane, děkuji Ti, že i mne zveš na cestu za Tebou. Děkuji, že Tě mohu následovat. Občas mí křížíš mé plány. Když se ale dívám zpět, pak je mi jasné, že cesta, kterou mne vedeš Ty je lepší než ta, kterou bych si zvolil, kdybych Tě neznal. Prosím, veď mne dál. Až do cíle, do Tvého království.