137) Tvým obhájcem je Boží duch (Mat.10,19-20)

Občas se mi při mé práci stává, že nevím, co odpovědět. Zvláště v situacích, kdy se setkávám s rodinnými tragédiemi. Dříve mne takové situace deprimovaly. Měl jsem pocit, že je to mé profesní zklamání. Ale pak mi jednou pomohl text, který si dnes spolu přečteme.

Jde o pokračování Ježíšovy promluvy při vyslání učedníků na jejich první samostatnou misijní výpravu. Ježíš jim na rovinu přiznává, že se setkají s problémy. Kvůli Ježíši se dokonce dostanou i před soud. Pro tyto situace dostávají učedníci od svého mistra zvláštní ujištění: „A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce.“ (Mat.10,19-20)

Možná se nyní ptáte, jak mi tento text pomohl v situaci, kdy nevím co říct. Je to prosté. Při své práci prosím Boha o pomoc. Žádám ho, aby mi dal moudrost ve chvílích, kdy se setkám s problémy, na které nestačím. Často jsem pak sám překvapen tím, co říkám. Díky těmto zkušenostem věřím, že Ježíšovo zaslíbení neplatilo jen jeho učedníkům, ale platí pro každého člověka, který spoléhá ve svém životě na Boží pomoc.

Jak mi tedy tento text pomáhá v situaci, když nevím, co říct? Věřím, že mi Ježíš odpovídá na mé prosby o pomoc tím, že mi dává vhodná slova. Pokud se mi stane, že ani po modlitbě nevím, co říci, pak věřím, že si Bůh přeje, abych mlčel. Nakonec, sám jsem občas v situaci, kdy mi nejvíce pomáhá klid. Proto věřím, že stisk ruky, objetí nebo společný pláč mohou v některých situacích pomoci více, než spousta moudrých slov.

Jak už jsem se zmínil, dříve jsem se trápil, když jsem nedokázal promluvit. Měl jsem pocit, že jsem jako pastor selhal, že jsem zklamal očekávání lidí, kteří prožívali nejtěžší chvíle ve svém životě. Když jsem při čtení dnešního textu pochopil, že tomu tak není, byl to nádherný osvobozující zážitek.

Vlastně jsem se v praxi přesvědčil o pravdivosti slov slavného židovského krále Šalamouna, který v knize kazatel napsal:
Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:
Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;
je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;
je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;
je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat,
čas objímat i čas objímání zanechat;
je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;
je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;
je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje. (Kaz.3,1-8)

Duch svatý se chce stát naším obhájcem. Když budeme kvůli Ježíšovu jménu v tísni, vloží do našich úst moudrá slova. To je velice povzbuzující zjištění. Při naší cestě do Božího království nejsme sami. Podobně, jako Boží duch provázel v pokušeních Ježíše, bude i s námi. Neopustí nás.

Pro mne je ale stejně důležité i druhé zjištění. Duch svatý je schopný mne obhájit i tehdy, když jsem současně žalobcem i obžalovaným. To tehdy, když se mne ďábel snaží přimět k tomu, abych obviňoval sama sebe a pak se trápil výčitkami, které nejsou od Boha, ale od ďábla.

Pane, děkuji Ti, že mi dáváš vhodná slova ve vhodný čas. Díky i za to, že mi čas od času nedáš žádné slovo a tím mne dokážeš na chvíli umlčet. Děkuji za důležité poznání, že v životě každého z nás je čas mluvení i čas mlčení.