132) Království na dohled (Mat.10,7)

Říká se, že čas je relativní. A něco na tom asi bude. Když sedím v ordinaci u zubaře a on mi vrtá zub, čas běží daleko pomaleji, než na dovolené u moře. Nestíhám-li nějaký termín, čas letí rychlostí světla. Ale když se na něco těším, tak se mi občas zdá, že se zastavil.

Proto, když hovoříme o tom, jak rychle ubíhá čas, musíme brát v potaz, co je před námi. Při očekávání něčeho příjemného se nám zdá, že se čas zpomaluje. Blíží-li se pohroma, pak máme pocit, že čas se valí jako lavina ze skály a my se před ní nestačíme schovat.

Pán Ježíš povolal dvanáct učedníků, vyzbrojil je svou mocí a pak jim dal první úkol. Měli projít územím Palestiny. Při této cestě měli plnit dva úkoly. První popsal Ježíš následujícími slovy: „Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské.“ (Mat.10,7)

Jelikož mám věřící rodiče, slýchám pojem „nebeské království“ již od svého dětství. Rodiče určitě nepatřili mezi boháče. Spíš museli „obracet“ každou korunu. Já sám jsem v dětství nikdy nezažil hlad. Ale vím, že když maminka rozdělila jídlo mezi pět dětí, občas na ni už nezbylo. Máma byla také nemocná a občas na ní bylo poznat, že má velké bolesti. Táta v té době dojížděl za prací mimo domov a tak se nám všem po něm často stýskalo.
Proto, když jsem slýchal vyprávění o království, kde už nebudou chudí, nemocní a smutní lidé, těšil jsem se a přál jsem si, aby už začalo. Těšil jsem se, že v Božím království už táta nebude v pátek ráno na týden odjíždět. Věřil jsem, že maminku už tam nic nebude bolet. Také jsem rád myslel na to, že Ježíš, až přijde, vzkřísí mého dědečka, kterého jsem měl moc rád...
Od té doby uplynulo čtyřicet let. A přestože Ježíš kázal, že se „přiblížilo království nebeské“, stále žijeme v prostředí, kde v důsledku hříchu cítíme bolest, smutek i stesk po těch, kteří už s námi nejsou. Přiznám se, že občas váhám, zda mám mluvit o Ježíšově příchodu jako o něčem, co je aktuální. Má to smysl? Nebudou se mi lidé smát? Vždyť o tom mluvil už můj dědeček. Tatínek o tom káže už šedesát let. A křesťané tomu věří už dva tisíce let. Není to omyl?

Jan popisuje ve Zjevení své vidění, které dostal na toto téma v době, kdy byl ve vyhnanství na ostrově Patmos. Říká: „A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."
Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá."
A dodal: "Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem...“ (Zj.21,1-7) Tohle místo si rád čtu, když mne přepadají pochybnosti. Znovu si připomínám Ježíšův slib, že se pro nás brzy vrátí. Těším se na naplnění tohoto zaslíbení. Protože jsem nepoznal žádnou lepší možnost. Věřím, že nebeské království je na dohled.

Pane, děkuji za všechny lidi, kteří mi už od mého dětství vyprávěli o Tvém království. Díky za to, že i když zatím žiji na zemi, kterou ničí hřích, mohu se těšit na setkání s Tebou. Až přijdeš, všechno zlo skončí. Přijď brzy, Pane.