130) Ovce z lidu izraelského (Mat.10,5-6)

Ježíš povolal dvanáct učedníků. Vyzbrojil je schopností uzdravovat nemoci a pak je pověřuje prvním samostatným úkolem. Matouš vzpomíná: „Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: "Na cestu k pohanům nevstupujte, do samařské obce nechoďte; jděte raději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ (Mat.10,5+6)

Učedníci mají postupně procházet židovské obce. Na samařské a pohanské území prozatím vstupovat neměli. Proč takový příkaz? Je snad Ježíš rasista nebo nacionalista? To určitě ne. Sám přece často procházel samařským územím. Hovořil se samařankou u studny a později káže k obyvatelům jejího města. Ježíš není rasista.

Proč tedy mají učedníci nést evangelium nejdříve Židům? Myslím, že odpověď je prostá. Židé už staletí čekají mesiáše a jeho království. Proto budou pro začínající misionáře dobrými posluchači. Pokud bude poselství apoštolů v souladu s Písmem - židovským zákonem - budou jim lidé naslouchat bez nepřátelství. Přijmou jejich kázání jako radostné poselství o blížícím se naplnění očekávání celého národa. Ježíš si přál, aby učedníci prožili radost ze svého zapojení do Božího hledání člověka.

Učedníci odcházejí, aby uzdravovali a kázali občanům své země. Hovoří k židům a zvou je do Božího království. Bůh hledá ztracené ovce nejdříve uvnitř svého lidu. Teprve později, po Ježíšově smrti, začnou někteří učedníci oslovovat i pohany. Když židé jako národ odmítnou Ježíše jako svého spasitele a mesiáše, rozšíří Bůh kázání tohoto poselství i na okolní národy a později na celý svět.

Z Ježíšova zájmu o Izrael vyplývá závažné poučení. Pokud jsem křesťan, pak bych měl svou pozornost v prvé řadě věnovat své rodině. Doma bych měl nejen slovy, ale zvláště svým jednání a svým zájmem o své nejbližší, kázat o tom, že se blíží chvíle, kdy Bůh naplní nejkrásnější zaslíbení, které můžeme číst v Bibli. Učedníkům toto zaslíbení vyjádřil slovy: "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte." (Jan 14,1-3)

S manželkou máme dva dospělé syny. Blíží se doba, kdy se osamostatní, založí si své rodiny a možná se odstěhují daleko od domova. S tím nic nenaděláme. Věříme, že Ježíš brzy přijde na naši zemi a ujme se vlády ve svém království. Těšíme se na věčný život. Proto se modlíme i za naše kluky. Denně předkládáme jejich budoucnost Bohu. To nám dává klid a víru, že na ně Bůh nezapomene. Kromě modliteb se jim ale snažíme ukazovat praktické křesťanství. Nejen v sobotu, když jdeme na bohoslužbu, ale i v každodenním životě.

Pane, děkuji Ti za trpělivost, s jakou jsi hledal ztracené ovce v lidu Izraelském. Děkuji Ti, že máš trpělivost i se mnou. Uč mne stejné trpělivosti v mém jednání s mými nejbližšími a pomoz i jim, aby měli trpělivost se mnou. Věřím, že do svého království přijmeš celou mou rodinu.