127) Pandemie hříchu (Mat.9,35-38)

Když čtu v evangeliích o zástupech nemocných a posedlých lidí, kteří přicházeli za Ježíšem s prosbou o pomoc, je mi z toho vždy smutno. Protože si vybavím zvláštní zaslíbení, které dal Bůh svému lidu. Třeba to, které Izraelci slyšeli už v době, kdy putovali do zaslíbené země.

Tehdy Bůh slavnostně přísahal: „Budete sloužit Hospodinu, svému Bohu, a on požehná tvému chlebu a tvé vodě. Vzdálím od tebe nemoc; ve tvé zemi nebude ženy, která by potratila nebo která by byla neplodná; obdařím tě plností let.“ (2.Moj.23,25-26)

Všichni mohli být zdraví až do vysokého věku. Mohli žít v jistotě, že je chrání jejich Bůh. Oni se ale v průběhu dějin rozhodli jít svou vlastní cestou. Chtěli uctívat Hospodina i bohy pohanských sousedů. Jejich náboženství se velmi vzdálilo tomu, které na počátku vštěpoval lidem Mojžíš.

A výsledek? Bůh nemohl splnit svá zaslíbení. Jeho požehnání zůstalo nevyužité. Proto Matouš musí napsat následující svědectví: Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře.
Tehdy řekl svým učedníkům: "Žeň je velká, dělníků málo."
Proste proto Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň!" (Mat.9,35-38)

Před časem jsem viděl dokument o tom, jak vypadalo stádo ovcí, které utekly z ohrady a pak zabloudily a nenašly cestu zpět. Po několika týdnech je v horách objevili turisté. Ovce vypadaly hrozně. Vyhublé, mnohé z nich poraněné a nebylo mezi nimi ani jedno jehně...

Ovce bez pastýře. Tak viděl Ježíš svůj lid. Národ, kterým se chtěl Bůh chlubit, je pro svou neposlušnost sužován stejnými nemocemi, jako lidé v okolních státech. Spousta lidí v Izraeli je posedlých zlem. Ježíš se jim snažil pomoci, ale dobře věděl, že pouhé uzdravení tělesných nemocí nestačí. Pokud tito lidé nezatouží po uzdravení svých nemocných a prázdných duší, pak brzy znovu onemocní a jednou stejně zemřou.

V poslední době si stále více lidí uvědomuje, jak vzácné je jejich zdraví. Nemoc znamená absenci v práci a tím i menší výplatu. Ten, kdo často marodí, mívá pomalejší služební postup. A chronicky nemocný člověk si o práci může nechat zdát. Firmy požadují vzdělání, mládí a zdraví. Kdo z toho něco nemá, jen těžko hledá uplatnění.

Ještě na počátku minulého století lidé věřili, že věda udělá z naší planety ráj. Prodlouží nám život, zvýší životní úroveň, pomůže nám i v mezilidských vztazích. Je pravda, že život se nám prodloužil. Na severní polokouli se zvýšila i životní úroveň. Současně se ale také zvýšila kriminalita, přibývá úmrtí na civilizační choroby, rozpadá se stále více manželství, lidé kvůli svému sobectví nechtějí mít děti a každý se stará hlavně sám o sebe. Je z toho nějaké východisko?

Když Ježíš vidí podobnou situaci v Izraeli, říká svým učedníkům: "Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň!" Podle Ježíše potřebuje náš svět lidi, kteří odmítnou sobecký způsob života. Aby v našem případě nešlo pouze o dobrý úmysl, musíme přijmout Boží moc. Ta nás může zbavit sobectví a zaměření na sebe sama.

Pane, díky, že jsi neléčil jen tělesné nemoci. Díky, že umíš vyléčit také nemocnou, sobeckou duši. Když Ti to dovolíme, uděláš vše, aby o nás platilo: „Ve zdravém těle zdravý duch.“