124) Co se stane podle mé víry? (Mat.9,28-30)

Ježíš odešel z domu, kde vzkřísil dceru představeného synagógy. Možná už je po celodenní práci unavený a proto hledá místo, kde by přespal. Celou dobu jdou za ním dva slepci a volají na něj, aby se nad nimi smiloval. Dojdou za Ježíšem až do domu, kde se chystal přenocovat. Znovu se obracejí na Ježíše se svou prosbou.

Matouš o tom později napíše: A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: "Věříte, že to mohu učinit?"
Odpověděli mu: "Ano, Pane."
Tu se dotkl jejich očí a řekl: "Podle vaší víry se vám staň."
A otevřely se jim oči.
Ježíš jim pohrozil: "Ne, aby se to někdo dověděl!" (Mat.9,28-30)

Už poněkolikáté musíme konstatovat, že Ježíš netouží po slávě. Žádá oba uzdravené muže, aby o svém uzdravení nemluvili. Neuzdravil je pro to, aby jeho sláva byla ještě větší. Jen odpověděl na jejich víru, která jim dala sílu přijít a požádat o pomoc.
V tomto příběhu mne zaujala Ježíšova otázka, se kterou se obrátil na slepce: "Věříte, že to mohu učinit?" A když oba odpověděli, že věří, pak jim Ježíš říká: "Podle vaší víry se vám staň."

Občas dostávám otázku: „Proč mi Bůh neodpovídá na mou modlitbu? Proč nesplní, oč ho ve svých modlitbách žádám?“ Na jednu z možností nevyslyšení našich proseb ukazuje právě tento příběh. Je docela možné, že prosím za něco, čemu sám nevěřím. Nebo si nejsem jistý, zda je má prosba správná.

Podobný problém popisuje ve svém evangeliu Marek. Učedníci chtěli uzdravit chlapce, který byl posedlý zlým duchem, ale nedařilo se jim. Proto přicházejí za Ježíšem. Otcův chlapec se Ježíše ptá, zda je schopen synovi pomoci. Podle Marka mu Ježíš řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří."
Chlapcův otec rychle vykřikl: "Věřím, pomoz mé nedověře!" (Mar.9,23+24)

Otec si uvědomoval, že po létech čekání na zázrak už vlastně ani nevěří, že by se zázrak mohl stát. Proto prosí Ježíše o schopnost znovu věřit, že Bůh má moc vše změnit. Po této prosbě pak Ježíš posedlého uzdravil stejně, jako dva slepce v našem dnešním příběhu.

Každému z nás hrozí, že ztratíme víru ve vyslyšení naší prosby. V tom případě bychom i my měli nejdříve prosit: „Pane, pomoz mé nedověře!“ Nemá totiž smysl prosit o něco, čemu nevěříme. V tom případě totiž Bůh nemůže zasáhnout. Když nám v době naší malé víry říká: "podle vaší víry se vám staň," nestane se nic. Nebo jen tolik, kolik věříme...

Modlitba je podle Bible dialog. Rozhovor, při kterém mohu se svým Bohem konzultovat, zda jsou má přání a touhy v pořádku. Je to jako když chce malé dítě, aby mu rodiče něco koupili. Kupují rodiče dětem tolik sladkostí, kolik by děti chtěly? Pokud ano, nejsou to moudří rodiče, protože dítěti škodí. Nedávno ve Španělsku úřady odebraly rodičům dítě, které v desíti letech vážilo více jak sto kilo. Kdyby dítě zůstalo u rodičů, podle lékařů, by brzy zemřelo.

Bůh může posílit naší víru, když ho prosíme o správné věci. Jindy si ale přeje, abychom si uvědomili, že prosíme za něco, co by nám ublížilo. V každém případě i dnes Bůh slyší naše volání stejně, jako slyšel volání slepců. I nám chce odpovědět podle naší víry.

Pane, dávej mi zdravou víru. Pomáhej mi, abych Ti rozuměl, když někdy mlčíš, protože vyslyšení mé prosby by ublížilo mně nebo někomu v mém okolí. Díky, že vyslýcháš mé modlitby ne podle mé, ale podle své vůle.