123) Co dělat, když jsem nemocný (Mat.9,27)

V době Pána Ježíše bylo i na území Palestiny hodně léčitelů. Když se ale lidé dovídali o tom, jak léčí Ježíš, začalo se na něj obracet o pomoc stále více lidí. Proto nás asi nepřekvapí, že po vzkříšení dcery Jaira, představeného synagógy, prosí Ježíše o pomoc další dva postižení lidé.

Matouš píše: Když šel Ježíš odtamtud dál, šli za ním dva slepci a křičeli: "Smiluj se nad námi, Synu Davidův!" (Mat.9,27)

Zdánlivě by na této prosbě nebylo nic zvláštního. Takových lidí už za Ježíšem v krátké době jeho působení možná přišly tisíce. Ale to, co mne na tomto vyprávění zaráží, je oslovení, se kterým přicházejí za Ježíšem. Volají: "Smiluj se nad námi, Synu Davidův!" Kladl jsem si otázku: „Odkud znali slepci Ježíšův původ? A proč tak zdůrazňují, že Ježíšovým prapradědou je David?“

Znám několik lidí, kteří jsou téměř celý život slepí. Zjistil jsem, že většina z nich má daleko lepší paměť než já. Já mohu kdykoliv otevřít Bibli, nebo si dát v počítači vyhledat určitý text. Když potřebuji informace, pak mi pomůže internet. Lidé, kteří jsou slepí to mají těžší. Naučili se víc spoléhat na to, co mají ve své hlavě než na to, co mají na internetu.

Možná i dva slepci, kteří volají na Ježíše, znali Písma Starého zákona lépe, než většina těch, kteří měli zrak v pořádku. Proto mohli znát Jeremiášovo proroctví, ve kterém je napsáno: "Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý. Kralovat bude jako král a bude prozíravý a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost.“ (Jer.23,5) Prorok tu hovoří o králi, který přinese právo a spravedlnost. Mnozí Židé tato Jeremiášova slova vztahují na očekávaného Mesiáše, který má vysvobodit Izrael.

Dva slepci volají na Ježíše, který odchází z domu představeného synagógy. Jejich volání zní: "Smiluj se nad námi, Synu Davidův!" A já v jejich oslovení slyším projev úcty, jaká se vzdávala Bohu. Tito dva slepci neberou Ježíše jako jednoho z mnoha léčitelů. Pro ně je Ježíš Mesiášem, který přišel, aby, řečeno ústy proroka Izajáše, „aby otvíral slepé oči, aby vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě.“ (Iz.42,7)

V dnešní době není nemocných lidí méně, než tehdy. Možná ještě víc. Současná medicína dělá skoro zázraky. Přesto jsou stále nemoci, na které je krátká. Někdy ani nejlepší technika a nejmodernější léky nevrátí zdraví. Mnozí pacienti zemřou, i když jim lékaři poskytnou tu nejlepší péči.

Jsem-li nemocný, je správné navštívit lékaře. Bůh těmto lidem dává moudrost, aby podle svých možností pomáhali nemocným a trpícím lidem. V době nemoci ale mohu i dnes přijít za Ježíšem, aby mi pomohl. Je třeba za ním přijít s důvěrou, že jen on ví, co je pro mne nejlepší. Nestačí, když v něm vidím léčitele, moudrého učitele nebo dobrého člověka. Ježíš je Bůh. On má řešení i pro člověka, který ví, že umírá. Může mu nabídnout věčný život v království, o kterém Jan napsal: A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." (Zj.21,3+4)

Pane, díky, že jsi slyšel tyto dva slepce. Děkuji, že slyšíš i mé volání. Jsi můj Bůh, kterému chci i dnes důvěřovat.