118) Vložený příběh (Mat.9,20-22)

Ve třech evangeliích je zvláštní příběh. V překladech, které do Bible vkládají nadpisky pro jednotlivé oddíly, je tento příběh vložen do oddílu s názvem „Vzkříšení dcery Jairovy“. Nemá svůj nadpis a tak často unikne pozornosti čtenářů. Začíná ve chvíli, kdy Ježíš se svými učedníky vyráží na cestu do domu Jaira. Tomuto představenému synagógy právě zemřela jeho malá dcera a on Ježíše požádal o pomoc.

Co se vlastně stalo? Poslechněme si, co o tom říká Matouš: A hle, žena trpící už dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se jeho šatu.
Říkala si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!"
Ježíš se obrátil a spatřiv ji, řekl: "Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila." A od té hodiny byla ta žena zdráva. (Mat.9,20-22)

Už jako kluk jsem si kladl otázku, proč se nemocná žena na Ježíše neobrátila přímo? Kdyby ho požádala o uzdravení, určitě by ji neodmítnul. Vždyť uzdravoval všechny nemoci. Teprve později jsem pochopil, že její problém spočíval v její nezvyklé nemoci. Už dvanáct let trpěla krvácením. V knize Levitikus je napsáno: „Když má žena výtok, totiž svůj pravidelný krvavý výtok, bude v období svého krvácení nečistá sedm dní. Každý, kdo by se jí dotkl, bude nečistý až do večera.“ (3.Moj.15,19) Podle Mojžíšových zákonů tedy byla nečistá. Nemohla chodit na bohoslužby, nesměla navštívit svatbu a pohřby příbuzných. Dokonce se nemohla dotýkat svých dětí, ani laskat s manželem. Ne sedm dnů ale dvanáct let. Umíte si představit, co tahle situace musela udělat s jejím sebevědomím?

Když jsem toto pochopil, už jsem se nedivil, že nepřišla veřejně. Už toho dlouholetého ponižování musela mít dost. Navíc se bála, že i Ježíš by ji mohl odsoudit a odmítnout. A to už by její zraněná psychika asi nevydržela.

Představme si tuto ženu, jak stojí v zástupu, poslouchá učení Pána Ježíše, sleduje zázračná uzdravení a bojí se, že si jí všimne někdo kdo ji zná a ví o jejím problému. Podle zákona totiž neměla být ani v zástupu posluchačů.

Skrývá se v zástupu a bojuje boj. Má jít za Ježíšem? Může ji uzdravit? Nebo ji bude považovat za velkou hříšnici, kterou Bůh trestá za její minulost? Tohle jí dávali najevo lidé v jejím sousedství, tomu už po těch nekonečných dvanácti letech věřila i ona.

Přišla by už dávno. Ale neměla odvahu. Teprve, když se doslechla, že Ježíš mezi své učedníky povolal celníka Matouše, dostala odvahu. Ona přece na tom ještě není tak špatně jako Matouš. Ona není kolaborant. Když může s Ježíšem chodit výběrčí daní, proč by Ježíš nepomohl i jí?

Když už chtěla poprosit Ježíše, aby jí pomohl, přišel představený synagógy se svou prosbou. Má strach, že propásla svou šanci. Ježíš odchází a kdoví kdy se s ním zase uvidí...

V té chvíli udělala poslední zoufalý pokus. Předklonila se, natáhla ruku a lehce se dotkla Ježíšova roucha. Věřila, že jí i dotek může zachránit. Ježíš má v sobě Boží moc, která ji uzdraví.

Když se ho dotkla, cítila, že je zdravá. Úžasný pocit po dvanácti letech nečistoty, samoty a depresí. Bůh znal její touhu po čistotě, touhu po zdraví, touhu po blízkosti se svými dětmi a objetí svého manžela. Nyní splnil její přání, uzdravil ji a vrátil ji její čest a čistotu. Mohla se opět vrátit mezi své nejbližší. Už ji nikdo nebude odsuzovat, ponižovat a urážet.

Pane, děkuji Ti za tento vložený příběh. Díky, že k Tobě může přijít každý. Díky, že nikoho, kdo u Tebe hledá pomoc a záchranu, neodmítneš.