116) Otcova víra v Boží moc (Mat.9,18)

Je zajímavé si všimnout všech důkazů, kterými chce Ježíš pomoci víře nejen prostých lidí v zástupu, ale i duchovních vůdců – zákoníků a farizeů. Během několika hodin dokáže uzdravit malomocného a Petrovu tchýni dotykem své ruky, sluhu římského důstojníka slovem na dálku, pak utišil bouři, prokázal svou moc nad démony, dá důkaz o svém právu odpouštět hříchy a nakonec změní život kolaboranta Matouše...

A výsledek toho všeho? Zástupy věří v Ježíšovo poslání od Boha, duchovní vůdcové i nadále odmítají uznat, že je to dlouho očekávaný Mesiáš. A v této situaci přichází k Ježíši představený synagógy a veřejně se přizná ke své víře, že Ježíš je Bůh. Podívejme se, jak k tomu došlo: Zatímco k nim takto mluvil, přišel jeden z představených, klaněl se před ním a řekl: "Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!" (Mat.9,18)

Podle dobových informací se léčitelstvím v té době zabývalo mnoho lidí. Nebyl to jen Ježíš, kdo uměl vyléčit běžné nemoci. Proto se za ním lidé nebáli přijít. Zlom nastal ve chvíli, kdy Ježíš začal léčit nemoci, které ostatní léčitelé považovali za nevyléčitelné. Teď ale za Ježíšem přichází muž, který nepožaduje vyléčení, ale vzkříšení své dcery. Prosí Ježíše, aby jeho dceři vrátil život. A tak vlastně vyznává, že tento mistr není člověk, ale Stvořitel, který má právo dát život. Jairus vyznává, že věří v Ježíšovo božství. To bylo velmi odvážné, protože jeho představení to mohli považovat za rouhání, které se v té době trestalo ukamenováním...

Při čtení této odvážné prosby si vždy znovu a znovu kladu otázku: „Kde vzal Jairus odvahu k víře, že Ježíš může jeho dceři vrátit život?“ Ježíš přece do té doby nikoho nevzkřísil. Tak jak to mohl Jairus vědět? Bylo to jen jeho milující otcovské srdce, které mu dalo sílu k tomuto zoufalému pokusu zachránit své dítě? Nebo v tom bylo něco víc?

Jairus, jako představený synagógy, musel dobře znát Písma Starého zákona. Znal příběh ze života Elíši, který vrátil k životu malého chlapce. Hoch již byl v důsledku náhlé nemoci v bezvědomí a kdyby Elíša v síle Božího ducha nezasáhl, už by se neprobral. Možná právě toto starozákonní vyprávění dalo Jairovi odvahu přistoupit k Ježíši se svou zoufalou prosbou.

Tento muž nechodil s Ježíšem. Věnoval se své synagóze a službě, kterou přijal. Přesto i na dálku sledoval počínání toho zvláštního mistra. Všechny zprávy porovnával s tím, co četl v Písmech Starého zákona. Znal proroctví o Mesiáši a teď, když se dovídal, co vše už Ježíš udělal, uvěřil, že Mesiáš konečně přišel. Proto se za ním vydal ve chvíli, kdy mu zemřela dcera s prosbou o pomoc.

Pane, závidím Jairovi jeho víru. Ale nechci zůstat jen u závisti. Prosím, uč mne stejné víře. I já chci věřit, že jsi Mesiáš, ve kterém nacházím spasení. Věřím, že i dnes máš stejnou moc, o jaké píše Matouš ve svém evangeliu. Projev svou moc i v mém dnešním životě.