111) Pohoršující stolování (Mat.9,11)

Lidové přísloví říká: „Vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá!“ Myslím, že podle tohoto hesla posuzovali farizeové Pána Ježíše poté, co ho viděli, jak stoluje v Matoušově domě s dalšími celníky a podobnou sebrankou. Čteme o tom v 11.verši 9.kapitoly Matoušova evangelia:

Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?" (Matouš 9,11)

Farizeové by s celníky nikdy společně nestolovali. Alespoň ne veřejně. Možná, pokud by to pro ně bylo výhodné, tak by se sešli k utajenému setkání. Ale tak, jak to dělal Ježíš, to pro ně bylo nemyslitelné.

Proč se farizeové pohoršovali nad tímto Ježíšovým jednáním? Proč jim vadilo, že přijal pozvání a navštívil Matoušův domov? Farizeové usilovali o čistotu duchovního života. Proto se vyhýbali všemu, co by je mohlo znesvětit. Mojžíš ve své knize Levitikus zaznamenává zákony, které se týkaly nečistoty a všeho, co mohlo být její příčinou. Napsal například: „Anebo když se někdo dotkne čehokoli nečistého, buď zdechliny nečistého divokého zvířete nebo zdechliny nečistého domácího zvířete nebo zdechliny nečisté drobné havěti, i když mu to nebylo známo, je nečistý a provinil se.“ (3.Moj.5,2)

Farizeové si dávali velmi dobrý pozor, aby nepřišli do styku s něčím, co by je mohlo připravit o jejich čistotu. Nebylo to snadné. Mezi zdroje nečistoty patřila divoká zvířata, ale také pes. Žena v šestinedělí nebo v době menstruace. Příčinou znečištění také bylo, pokud by se dotkli mrtvého člověka. To nám možná vysvětluje, proč v podobenství o milosrdném samaritánovi zraněného muže zdaleka obešel kněz i levita. Co kdyby ten poutník už byl mrtvý? Pak by byli nečistí a nemohli by nastoupit do své služby v chrámu...
Navíc přece existují určitá společenská pravidla, která jasně stanoví, s kým je dobré se stýkat a komu je lépe se vyhnout. I tehdy byla společnost rozdělena do různých tříd. Kastovnictví měli Židé hluboko pod kůží. Proto se divila Samařanka, když se s ní Ježíš pustil do rozhovoru. To by normální Žid nikdy neudělal.

Farizeové se velmi pečlivě starali o svou čistotu. Děsili se situací, kdy museli jednat s pohany, které také považovali za nečisté, nebo s celníky, které považovali za kolaboranty. Ve svém životě lidi dělili do dvou kategorií. Jedni byli v pořádku a s těmi mohli jednat beze strachu, že se od nich nakazí nebo znečistí. Do této kategorie ale v podstatě patřili jen další farizeové a sem tam ještě nějaký kněz nebo levita. V žádném případě celníci, nevěstky a další podobní hříšníci. Těch se farizeové přímo štítili a snažili se jim vyhýbat.

Jenže Ježíš jednoho z nich pozval do družiny svých učedníku a ještě se u něj zúčastnil hostiny s Matoušovými přáteli. Tím odradil mnoho farizeů, kteří ho sledovali a dokonce si o něm mysleli, že by to mohl být Mesiáš. Když viděli Ježíše u Matouše na hostině, myšlenku, že by to mohl být Mesiáš, zavrhli. Mesiáš by něco takového přece nikdy neudělal. Zapomněli na slova proroka Izajáše, který o Mesiáši napsal: „Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy.“ (Iz.42,3)

Pane, děkuji Ti, že jsi tato slova naplnil i při setkání s Matoušem a jeho přáteli. Děkuji, že se nebojíš stolovat i se mnou. pomoz mi, abych viděl lidi Tvýma očima.