110) Povolání kolaboranta (Mat.9,9-10)

Čas od času rozbouří hladinu veřejného mínění zpráva o tom, že významný politik spolupracoval se Státní bezpečností. Občas se to dokonce dovídáme o lidech, kteří jako kněží učí lidi morálce. Co s těmito lidmi? Názory se různí. Mnozí volají po jejich odsouzení a vytlačení na pokraj společnosti. Jiní jsou shovívavější a navrhují už toto téma ukončit tlustou čarou.

Neznám váš názor. Ale vím, že toto téma bylo žhavé i v době Pána Ježíše. Židé byli okupováni Římany a nemohli se dočkat, kdy se najde někdo, kdo je této potupy zbaví. Jenže v zemi bylo silné vojsko a tak museli potichu snášet toto příkoří. O to víc ale nenáviděli své soukmenovce, kteří s okupanty spolupracovali a někteří na této kolaboraci dokonce založili své podnikání.

Byla jen otázka času, kdy se s touto skupinou lidí setká Ježíš. Lidé v jeho okolí očekávali, že je pěkně nahlas odsoudí. Jednoho dne k tomuto setkání opravdu došlo. Matouš ho popisuje takto:
Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: "Pojď za mnou!"
On vstal a šel za ním.
Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. (Mat.9,9-10)

Umíte si to představit? To tedy muselo být husté. Ježíš, o kterém si mnozí mysleli, že by mohl být osvoboditelem, v pohodě stoluje s kolaboranty. Baví se s nimi jako s přáteli. Ani slovem se nezmínil o tom, že jsou zrádci. Můžeme předpokládat, že Ježíšovy akcie u představitelů národa silně poklesly, pokud se dokonce v jeho případě nejednalo o krach na burze.

Když se Ježíš setkal s Matoušem, který seděl v celnici a nekompromisně vybíral clo, řekl něco úplně jiného, než lidé a dokonce i první učedníci předpokládali. Místo napomenutí ho povolal do své družiny.

To přece nemůže myslet vážně. Pokud chce zbavit svůj národ okupantů, měl by pracovat v přísné ilegalitě. Tajně shánět stoupence pro okamžik, kdy vyvolá veřejné povstání, které vyžene okupanty daleko za hranice Palestiny.

Ježíš si do své družiny nasadil agenta, který za peníze pracoval pro římského císaře. Tak to je konec. On se snad zbláznil. Vždyť Matouš bude donášet na ostatní. Určitě je zradí ve chvíli, kdy to pro něho bude výhodné. Má to vše určitě dobře spočítané. Nikdy nedělal nic, z čeho by neměl tučný zisk...

Vzpomínám si na jednoho důstojníka, se kterým jsem se setkal, když jsem sloužil v Tachově. Když se dověděl, že jsem věřící, začal se mi svěřovat se svými problémy. Nikdy nechtěl být vojákem z povolání. Ale dostal se do průšvihu a pak už neměl jinou možnost, než se upsat armádě. Když jsme v posledních měsících vojenské služby „stříhali metr“, on stříhal s námi. Šel do civilu dva dny po nás. Už se nemohl dočkat.

Ježíš nedělil lidi podle profesí nebo politické příslušnosti. Protože viděl do srdce, znal jen dvě skupiny lidí. Ti, kteří toužili po spasení a ty druhé. Matouš nám neprozradil, jak se stal celníkem. Nevíme, proč podepsal spolupráci s cizí mocí. Ale víme jedno – Matouš toužil po změně. Když mu ji Ježíš nabídl, neváhal ani chvíli. Okamžitě vstal a šel s Ježíšem.

Pane, je dobře, že o našem spasení rozhoduješ Ty. Ty víš, co má kdo ve svém srdci. Pomoz mi dnes vidět lidi Tvýma očima. Pokud se v mém okolí nachází nějaký Matouš, který touží po změně, ukaž mi ho a dej mi vhodná slova, abych ho mohl přivést k Tobě. A Ty ho pak pozveš na cestu s Tebou, která končí ve Tvém království.