109) Nebezpečná zaslepenost (Mat.9,8)

Je čas ukončit naše úvahy nad příběhem, který popisuje sílu přátelství a velkou Boží milost. Podívejme se, jak reagují lidé, kteří byli očitými svědky uzdravení muže, který po setkání s Ježíšem vstal, i když byl do té chvíle odkázán na pomoc druhých:

"Když to viděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválili Boha, že dal takovou moc lidem." (Mat.9,8)
Matouš už podruhé poznamená, že lidé žasnou nad tím, co viděli na vlastní oči. Beznadějně nemocný člověk byl uzdraven. Projevila se Boží moc a velká milost. Muž, kterého museli jeho přátelé spustit dírou ve stropě odešel od Ježíše „po svých“.

Zdálo by se, že po tomto zázraku už budou všichni v Ježíšově okolí konečně Bohem přesvědčeni o původu Ježíšovy moci. Konečně pochopí, že přišel Mesiáš, Boží syn. Ale není to pravda. Lidé podle Matouše žasnou nad tím, jak velkou moc může mít od Boha člověk. Ježíš je pro ně i nadále jen syn tesaře. Pro zasvěcené je jen nemanželský syn tesaře.

Jak je to možné? V čem byla chyba? Když jsem nad tím přemýšlel, vzpomněl jsem si na zkušenost Šimona kouzelníka. Tento člověk po setkání s učedníky uvěřil v Ježíše. Ještě před tím, než do jeho města přišel Filip a po něm také Petr a Jan, byl hlavním hrdinou ve městě on. Ovládal magii a lidé věřili, když o sobě opakovaně prohlašoval, že se jeho prostřednictvím projevuje Boží moc. Jenže pak lidé uviděli větší zázraky a přijali učení, které do města přinesl Filip. I Šimon uvěřil v Ježíše a vzdal se své magie a kouzel. Pak chodil s Filipem a žasl nad Boží mocí, která se projevovala při jeho kázání i uzdravovaní nemocných.

Šimon byl při tom, když Petr a Jan vkládali na křesťany při modlitbě ruce a prosili o seslání Ducha svatého. Když Duch svatý sestoupil na všechny, nad nimiž se Petr s Janem modlili, zatoužil po stejné moci. Lukáš o tom napsal:
„Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim peníze a řekl: "Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce."
Petr mu odpověděl: "Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze! Tato moc není pro tebe a nemůžeš mít na ní podíl, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem. (Sk.8,18-21)

Šimon udělal stejnou chybu, jako lidé v zástupu okolo Ježíše. Přemýšlel o tom, jak to Petr s Janem dělají, že mají moc dát lidem schopnosti, které se u nich projevily po seslání Ducha svatého. Domníval se, že je v tom nějaká magie a chtěl si tuto schopnost koupit.

Když se setkáme s mocným činem, nemá smysl přemýšlet o tom jak se to mohlo stát. Spíše bychom si měli položit otázky: „Proč to Bůh udělal? Co ho k tomu vedlo? Jaký je Bůh, který dělá takové zázraky?“ Kdyby takto přemýšleli zákoníci, kteří viděli Ježíšovy zázraky, neměli by problém přijmout ho jako svého Boha.

Naše víra nemá být postavena na zázracích, ale na poznání Boží lásky. Pokud nepoznám Boha jako bytost, které mohu důvěřovat, nepomohou mi ani mocné činy, které uvidím na vlastní oči.

Pane, děkuji Ti, že jsem Tě mohl poznat jako svého Otce, který mne miluje. Děkuji, že i v životě Pána Ježíše a v jeho mocných činech mohu vidět Boha, který miluje každého člověka. Dovol mi, abych i dnešní den mohl prožít s vědomím, že mne máš rád.