105) Síla přátelství (Mat.9,1-2)

V minulé kapitole udělal Ježíš mnoho zázraků. Mnozí lidé v něho uvěřili, ale pro mnohé ani zázraky nestačily k přijetí Ježíše jako Mesiáše, kterého Židé očekávali. V gedarenské krajině dokonce Ježíše prosili, aby opustil jejich končiny a už se nevracel.

Ježíš respektoval jejich přání a vydal se na zpáteční cestu. Matouš o dalším dění napsal:
Ježíš vstoupil na loď a přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města.
A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy." (Mat.9,1-2)

Matouš je v tomto případě ve svém vyprávění velmi stručný. Proto nám nemusí být jasné, v čem spočívala víra lidí, kteří přinesli k Ježíši ochrnutého muže. Proto ještě krátce nahlédneme do Markova evangelia: „Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim.
Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel.“ (Marek 2,2-4)

Tento příběh mám velmi rád. Je to totiž v prvé řadě příběh o velkém přátelství. Ochrnutý se dostává k Ježíši jen díky svým přátelům, kteří museli prokázat velkou houževnatost. Marek a Lukáš při vyprávění tohoto příběhu hovoří o tom, že nemocný byl spuštěn k Ježíši přes střechu.

Umíte si to představit? Kolem Ježíše je taková tlačenice, že se k němu není možné protlačit. Dostat se k němu s nosítky, to bylo nemožné. A přece to muži, kteří za Ježíšem nesou svého nemocného kamaráda, nevzdávají. Přemýšlejí, jak dostat ochrnutého přítele k tomu zázračnému léčiteli. Nakonec našli řešení. Rozebírají střechu nad Ježíšem a do stropu vysekávají díru.

Představte si, že byste dnes udělali totéž. Protože byste se nemohli dostat do nemocnice, vylezli byste na střechu, probourali do ní díru a pak se spustili dolů. Napadlo by vás to? Mne určitě ne. A i kdyby, hned bych takovou myšlenku zamítl, protože přece nemohu ničit cizí majetek. To by mne také mohli nakonec zavřít.

Přátelé ochrnutého svým jednáním ukázali, v jakého Boha věří. V Boha, který je ochoten riskovat kvůli někomu, kdo už si sám nepomůže. Něco podobného pro nás udělal i Ježíš. Pavel o tom v dopise Filipským napsal: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži." (Filipským 2,6-8)

Přátelé s mužem na nosítkách se nenechali odradit. I je určitě napadlo, že majitel domu nemusí s jejich řešením souhlasit. Jejich přátelství však bylo silnější než strach z důsledků jejich snahy o záchranu kamaráda.

Chtěli byste mít takové přátele? Chtěli byste kamarády, kteří by kvůli vám byli ochotni riskovat i soud? Já ano. Jenže ten příběh můžeme obrátit i opačně. Chtěl bych být já takovým přítelem? Byl bych ochoten riskovat trestní stíhání kvůli mým přátelům? Tak zde už si tak jistý nejsem.

Pane Ježíši, děkuji Ti, že jsi byl kvůli mně ochoten položit svůj život. Díky, žes mne zachránil. Pomoz mi, prosím, abych i já dokázal být přítelem lidem, kteří si už sami nemohou pomoci. Dej mi k tomu svou sílu i lásku.