104) Bůh nikoho nenutí (Mat.8,34-9,1)

Naposledy se dnes vrátíme k Ježíšovu setkání se dvěma muži, kteří byli posedlí démony. Jeho závěr zasahuje už do 9. kapitoly evangelia podle Matouše:A celé město vyšlo naproti Ježíšovi, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se na druhou stranu...“ (Mat.8,34-9,1)

Lidé, kteří díky působení démonů utrpěli obrovskou ekonomickou ztrátu svalují vinu na Ježíše. Kdyby nechal démony na pokoji, mohli by jejich vepříci žít. Kdyby se nezajímal o dva šílence, mohli démoni zůstat v těchto mužích a lidé z města by se mohli těšit na zisky z prodeje prasat. Teď nemají nic a může za to Ježíš. Proto ho prosili, aby je nechal na pokoji a odešel z jejich krajiny. Ježíš respektuje jejich přání a odplouvá...

V tomto příběhu nám Ježíš zanechává důležité poselství. Kdybychom ho respektovali, přestalo by mnoho zbytečných válek. Nemuseli bychom mít strach z islámských fundamentalistů. Jak toto poselství zní? Je prosté: „Nenuť druhým svou víru. Respektuj jejich svobodu.“

Dějiny světa jsou poznamenány příběhy lidí, kteří nemohli svobodně vyznávat svou víru. Jeden příběh je zapsán v knize Daniel. Král Nebúkadnesar nechal postavit zlatou sochu a pak kolem ní shromáždil zástupce všech okupovaných území. V Bibli můžeme číst, co se dělo dál: Hlasatel mocně volal: "Poroučí se vám, lidé různých národností a jazyků: Jakmile uslyšíte hlas rohu, flétny, citary, harfy, loutny, dud a rozmanitých strunných nástrojů, padnete a pokloníte se před zlatou sochou, kterou postavil král Nebúkadnesar. Kdo nepadne a nepokloní se, bude v tu hodinu vhozen do rozpálené ohnivé pece." (Dan.3,4-6) Všichni poslechli a padli na zem. Jen tři mladí Židé odmítli a proto byli odsouzeni na smrt. Měli být upáleni. Díky Boží intervenci ale přežili pobyt v rozpálené peci bez sebemenších problémů.

Daniel ve své knize varuje před všemi náboženstvími i církvemi, které se snaží vnutit druhým svůj pohled na Boha. Podobně i v knize Zjevení Jana jsou proroctví, která varují před systémy, které se budou snažit zrušit svobodu svědomí a budou lidem nutit svůj světonázor. Daniel i Jan také prorokují, že tyto snahy budou provázet lidstvo až do návratu Ježíše Krista na naši zem.

V naší zemi máme své zkušenosti. Ve středověku to byly pokusy vnutit všem obyvatelům Evropy katolický způsob vidění světa. Po druhé světové válce jsme zase byli nuceni přijmout ateistický názor. A podobné pokusy budou pokračovat i nadále.

Je dobře, že Ježíš takto nejednal. V příběhu, o kterém jsme uvažovali v posledních dnech neváhal navštívil místo, kde žili dva muži, kteří toužili po svobodě. Byli posedlí démony, kteří je zotročili a nechtěli jim dát svobodu. Proto musel přijít Ježíš, který má moc i nad démony. Na jeho příkaz démoni dva posedlé opustili a ti se pak mohli radovat a chválit Boha za jeho velkou milost.

Lidé z nedalekého města, kteří byli svědky tohoto zázraku ale po svobodě netoužili. Prosili Ježíše, aby z jejich kraje odešel a nechal je žít tak, jak žili doposud. Ježíš odešel. Nenutil jim svůj způsob života. Ukázal nám, že stejný je i náš Bůh. Ukáže nám možnosti našeho života a pak nám dá svobodu k našemu rozhodnutí. Je jen na nás, jak se rozhodneme. Bůh nikoho nenutí.

Pane, děkuji Ti za Tvou péči o mne. Děkuji, že když upadám do závislosti na hříchu, Ty přicházíš a nabízíš mi svobodu. Pomoz mi, abych i dnes dokázal žít svobodně. Nechci být závislý na hříchu, zlu ani na démonech.