102) Vrána k vráně sedá (Mat.8,30-32)

Včera jsme opustili učedníky v nepříjemné situaci. Přistáli na místě, které se zdálo být velice klidné a bezpečné. Když už se těšili na odpočinek, vyřítili se proti nim dva šílenci, muži posedlí démony.

Podle různých biblických zpráv žijeme ve světě, který se snaží ovládnout zlé bytosti. V Bibli jsou nazývány démony nebo padlými anděly. Pisatelé Bible ale také jasně hovoří o tom, že Ježíš je silnější než tyto síly. Tak, jako pohrozil bouři a ta se uklidnila, může pohrozit i démonům a ti ho musí respektovat.
Toto ale učedníci, kteří stáli tváří v tvář dvěma posedlým, v té chvíli ještě nevěděli. V takové situaci se s Ježíšem ocitli poprvé. Proto se nemůžeme divit, že jen stáli, celí zkoprnělí a báli se o život. Vůbec si nebyli jistí, že to Ježíš zvládne.

Čtěme, jak Matoušovo vyprávění pokračuje: Opodál se páslo veliké stádo vepřů. A zlí duchové ho prosili: "Když už nás vyháníš, pošli nás do toho stáda vepřů!"
On jim řekl: "Jděte!"
Tu vyšli a vešli do vepřů; a hle, celé stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a zahynulo ve vodách. (Mat.8,30-32)

V téhle zprávě je vidět Boží smysl pro humor. Když se Ježíš střetává s démony, kteří jsou považováni za symbol zla, pase se opodál stádo vepřů. Pro Žida byl vepř odjakživa symbolem nečistoty. Proto Ježíš, když popisuje ve svém podobenství O marnotratném synu pád tohoto mladíka, řekne, že se nakonec uchytil jako pasák vepřů. A aby vyjádřil, že už nemohl padnout hlouběji, zdůrazní, že mladík v té době vepřům závidí jejich žrádlo.
Démoni se na Ježíše obrací s prosbou: „Pane, pošli nás do toho stáda vepřů!" Chtějí se před ním ukrýt mezi prasaty. Vůbec jim nevadí, jak smrdí. Dokonce se zdá, že jim tam bude lépe, než ve dvou posedlých mužích. Staré české přísloví říká, že „vrána k vráně sedá“. Tak hluboký je pád démonů, kteří byli původně dobrými anděly, stvořenými Bohem.

Prorok Ezechiel mohl díky Boží milosti ve vidění spatřit původní podobu Lucifera. Bůh mu ukázal nádheru, kterou na počátku obdařil tohoto cheruba. Ezechiel to vše popsal slovy: „Byl jsi v Edenu, zahradě Boží, ozdoben všemi drahokamy: rubínem, topasem, jaspisem, chrysolitem, karneolem, onyxem, safírem, malachitem a smaragdem. Tvé bubínky a flétny byly zhotoveny ze zlata; byly připraveny v den, kdy jsi byl stvořen.“ (Ezech.28,13) Vždy, když čtu tato slova, nemohu věřit, že tato nádherná bytost opustila tuto krásu a čistotu. Ale podle Bible je to fakt. Z Lucifera – nositele světla, z Cheruba, který byl nazván Jitřenkou, se stal démon, kníže tmy.

Démoni prosili Ježíše, aby mohli vstoupit do stáda vepřů. Chtěli se stát jedním tělem s prasaty. Když jim to dovolil, celé stádo se vrhlo střemhlav do moře. Pasáci vepřů nezachránili ani jedno zvíře... Ježíš je mocnější než kníže zla. Musí ho poslechnout i démoni.
Na Matoušově vyprávění mne zaráží jedna skutečnost. Vůbec se nezmiňuje o tom, jak dopadli dva posedlí. Je tak uchvácen mocí svého Spasitele, že zapomíná na ty, kvůli kterým sem Ježíš vlastně připlul. Nepřišel, aby předvedl svou sílu. Přišel sem, aby zachránil dva muže, kteří propadli silám zla. Věděl, že oba dva toužili po svobodě. Proto je zbavil jejich závislosti a nabídl jim novou šanci. Znovu před sebou měli budoucnost.

Pane, Ty máš úžasnou moc. Můžeš zahnat démony. Můžeš mne zbavit mé závislosti na silách zla. Prosím, dávej mi i dnes možnost svobodně se pro Tebe rozhodnout. Nechci riskovat, že se mne zmocní démoni. Proto mne naplň svým duchem.