100) Jen úžas nestačí (Mat.8,27)

Myslím, že jen málokdo nezná jméno David Capperfield. Když před časem uváděla televize jeho show, lidé nevycházeli z údivu, co vše dokázal. Přeli se o tom, zda to vše byla jen iluze a triky, nebo šlo o skutečná kouzla. Lidé dnes touží po senzacích.

V posledních dnech uvažujeme o Ježíšově plavbě přes rozbouřené Genezaretské jezero. Když přišla Bouře, on klidně spal. Teprve, když ho probudili zoufalí a vystrašení učedníci, začal jednat. Pohrozil bouři a ta se utišila. Matouš napsal o očitých svědcích následující zprávu: „Lidé užasli a říkali: "Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?" (Mat.8,27)

Ježíšův život je plný zázračných činů. Uzdravil tisíce nemocných. Několik lidí dokonce vzkřísil z mrtvých. Tentokrát dokázal uklidnit rozbouřené jezero. Jindy zase několika chleby a rybami nasytil tisíce lidí. Spousta jeho posluchačů ho provázela v naději, že s ním zažijí něco velkolepého. Čekali na zázrak, nad nímž by mohli žasnout. Většinou se brzy dočkali a tak mohli chvíli prožívat euforii. Když časem emoce a nadšení opadlo, čekali na další prožitek. Toužili po dalším vzrušení, o kterém by pak mohli diskutovat s dalšími svědky. Měli rádi debaty, v nichž se přeli, jak to Ježíš dokázal.
Jenže s každým dalším opakováním zázračného uzdravení nebo vzkříšení vzrušení opadalo. To už přece jednou viděli. Proč Ježíš neudělá něco lepšího? Proč si nevymyslí nové triky? Ježíš pokračoval dál ve své činnosti. Jeho cílem nebylo bavit lidi. Nechtěl se dostat do televizní show. Ježíš přišel, protože nás měl rád. Láska ho přivedla na naši planetu. Proto zde uzdravoval, probouzel mrtvé k životu, uklidnil bouři, chodil po vodě a procházel zdí. Tyto zázračné činy však nebyly cílem jeho činnosti. Smyslem těchto zázraků bylo uzdravení lidí ze všech nemocí – těch tělesných, ale i duchovních.

Největší touhou našeho Spasitele bylo přivést člověka zpět k Bohu. Ukázat nám, že se Boha nemusíme bát, protože nás miluje. Ve všech zázracích, které Ježíš během svého působení udělal, můžeme vnímat Boží zájem o člověka.

Při čtení 27. verše 8. kapitoly Matoušova evangelia bychom si měli položit zásadní otázku: „Proč chci doprovázet Ježíše? Co od cesty s ním očekávám?“ Pokud mne k tomu motivuje touha po zázracích, snaha prožívat neustále vzrušení, pak s Ježíšem dlouho nevydržím.
Po jednom zázračném nasycení zástupu, ve kterém bylo jen mužů pět tisíc žádají lidé Ježíše, aby je tak sytil každý den. Ježíš jim odpoví, že jejich hlad není možné nasytit chlebem a rybami. Může je zachránit víra v Ježíše jako Božího syna, který je chlebem života. Reakci posluchačů popsal Jan v 6. kapitole svého evangelia takto: Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?"
Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží." (Jan.6,66-69)

Lidé, kteří Ježíše provázeli v touze po úžasných zázracích, ho pak postupně opouštěli. Neměli vztah k Ježíši, ale pouze si vybudovali závislost na mocných činech, které jim přinášely stejné vzrušení, jako drogy narkomanům. Po čase zjistili, že být s Ježíšem je už nevzrušuje a šli hledat vzrušení jinam...

Pane, chraň mne před závislostí na zázracích a mocných činech. Pomoz mi najít naplnění mých emočních potřeb ve vztahu s Tebou a také ve službě mým duchovním sourozencům. Nechci být mezi těmi, kteří Tě opustí.