Mirka Pantlíková
mpantlikova@seznam.cz
Mirka Pantlíková
Chlapec na hlídání
Sousedé nám v létě věnovali bedýnku okurek - nakládaček, které jim přivezli jejich příbuzní z venkova. Proč by se prý párali s nakládáním, když jsou jich v obchodě plné regály?
Mirka Pantlíková
Dovolená v Uvala Scott na Jadranu
Vyjeli jsme v 18 hodin, a i když cesta autobusem byla poněkud náročná, rádi na ni vzpomínáme... Na hraničním přechodu v Mikulově jsme se dlouho nezdrželi. Jak na české, tak i na rakouské straně proběhlo vše rychle a korektně.
Mirka Pantlíková
Domek u kolejí
Před několika dny došlo k velké tragedii na železniční trati u Ostravy, která si vyžádala nejen zranění osádky vlaku, zejména strojvůdce, ale i cestujících, z nichž několik těžkých a tři smrtelná. A navíc i velké škody finanční.
Mirka Pantlíková
To jsme tedy nečekali...
Dovolená v tuzemsku, na kterou bohužel také nelze zapomenout. Stalo se to naštěstí již před pár léty, snad se tam od té doby poměry zlepšily - což by bylo záhodno...
Mirka Pantlíková
Provence, slunce, moře, adrenalin (2)
Pokračovali jsme prohlídkou kaňonu Verdon a výstupem na něj. Tato atrakce, zařazená do programu zájezdu dodatečně, byla nakonec pro nás tím největším zážitkem.
Mirka Pantlíková
Provence, krajina malířů (1)
Kdyby mi někdo na začátku našeho rozhodnutí zúčastnit se zájezdu do Provence sdělil jak komplikovaný bude jeho začátek, snad bych si to i rozmyslila. Naštěstí se nikdo takový nenašel.
Mirka Pantlíková
Jedeme na dovolenou (4) Batumi
Po čtyřech dnech přírodního běsnění černé mraky konečně zmizely, nebe se vyjasnilo, vlny se ztišily - a bylo zase krásně.
Mirka Pantlíková
Jedeme na dovolenou (3) Mořské drama
Netrvalo to dlouho - asi po týdnu pohody se nebe zatáhlo těžkými tmavošedými mraky, které nevěstily nic dobrého...
Mirka Pantlíková
Jedeme na dovolenou (2) Tbilisi
Z pražské Ruzyně, kam jsme se dostali po vlastní ose, jsme odstartovali Iljušinem v 17 hodin do 3 500 km vzdáleného Tbilisi, hlavního města Gruzie.
Mirka Pantlíková
Jedeme na dovolenou (1)
- aneb manžel to nemá rád... Je to již dávno, co jsme se s manželem chystali na dovolenou, poprvé k moři. Bylo to v době, kdy odboráři dostávali kromě vánočních kolekcí občas i rekreační poukazy, někdy i do zahraničí...
Mirka Pantlíková
Lidice
Nedávno jsme vzpomínali 70. výročí od konce 2. světové války a osvobození Československa od německého fašismu. A včera večer byl v televizi promítán český film Lidice, který ve mně vyvolal spoustu asociací.
Mirka Pantlíková
Pan profesor František D...
Profesor F. Dostál nás měl z dějin umění.Byl to předmět mezi námi oblíbený, nebo aspoň našimi línými a nezralými mozky tolerovaný, ne jako matematika, deskriptiva, chemie či jazyk ruský, kterými jsme z hloubi duše pohrdali...
Mirka Pantlíková
Peněženka
Je sobotní ráno. Vycházející slunce nakukuje oknem přes rozkvetlé pelargónie a my se při snídani radíme, co dnes podniknout. „Zdá se, že bude hezky, zajeďme si někam na výlet,“ navrhuji manželovi.
Mirka Pantlíková
Maturitní - nejen vzpomínání
Probírala jsem se ve starých fotografiích našeho potomstva když se ozval telefon: „Babi, právě jsem odmaturoval,“ sdělil mi náš nejstarší vnuk. “Chlapče, to mám velikou radost, zastav se u nás, oslavíme to.“
Mirka Pantlíková
"Ludvo, zdrhněme..." malá epizoda z války
Tuto příhodu znám z tatínkova vyprávění. V dubnu pětačtyřicátého roku se přiblížila fronta k naší obci Násedlovice, a Němci, kteří zde byli nakvartýrováni, potřebovali provést zátarasy a zákopy na polích směrem od Čejče, odkud se na ně tlačili Rusové. Rodiče se mnou a mojí mladší sestřičkou se tehdy s několika dalšími rodinami tísnili v sousedním sklepě u Kneslů, který byl vyhlouben hluboko do svahu a zdál se být proto bezpečný proti střelám a granátům. A bylo to dobře, protože několik vedlejších domků později po jednom ze zásahu granátu vyhořelo...
Mirka Pantlíková
Co je to trapas... :-)
Stane se někdy, že se člověk ve vypjatých okamžicích důležitých životních situací zachová zcela nepřiměřeně. Nervy to nezvládnou, povolí - a je tu trapas jako hrom...
Mirka Pantlíková
Velikonoční zamyšlení
Konečně tu máme jaro. Hřejivé paprsky sluneční zahnaly zimní chmury, a i když to ještě úplně není ono - rána jsou poměrně chladná a poslední dny nakvétající stromy láme vítr, přece se jen příroda očividně probouzí. Zahrádky jsou již leckde vzorně vyhrabány, záhony a políčka připraveny k setbě.
Mirka Pantlíková
Jarní výlet do "země tulipánů" 2
Nezapomenutelný zážitek nám poskytla návštěva parku Keukenhofu. V tomto parku o rozloze 32 hektarů, prý kvete v těchto jarních měsících výstav na 6 milionů cibulovin - tulipánů, narcisů, sibiřských kosatců, krokusů, lilií a ostatních druhů. Procházeli jsme se alejemi vzácných letitých stromů, kochali se pohledem na leknínová jezírka s labutěmi, na japonské zahrádky i na nápadité zahradní plastiky ukryté ve stínu rozkvetlých magnólií a jiných okrasných keřů.
Mirka Pantlíková
Jarní výlet do "země tulipánů" 1
„Ty květinky to nestihnou,“ bědovala jsem při pohledu na teploměr za oknem, ukazující zrána stále kolem bodu mrazu. Byla téměř polovina dubna a my jsme se chystali do Holandska na jarní výstavu tulipánů. Po několika dnech se aprílové počasí konečně umoudřilo, vysvitlo sluníčko a moje nálada se „jarně“ zlepšila. A tak jsme se vydali na dlouhou cestu, jejímž cílem bylo Holandsko, „tulipánová“ země.
Mirka Pantlíková
Jak jsem se učila aranžovat
Povolání průmyslové návrhářky, mě odjakživa bavilo, práce byla mým koníčkem. Nebylo ale snadné v různých životních etapách najít zaměstnání odpovídající mé kvalifikaci... Být na volné noze bych si tehdy nemohla dovolit - neměla jsem dostatečnou praxi, ani zkušenosti, a tak se stalo, že jsem po skončení mateřské dovolené vzala zavděk aranžérské práci v jedné tehdejší obchodní organizaci zabývající se prodejem potravin. Byl to dočasný záskok za pracovnici, která zrovna odcházela na mateřskou dovolenou. Moji noví spolupracovníci zřejmě vycítili z mého chování jakýsi despekt k jejich řemeslu a proto slova jednoho z nich, „ nemysli si, že aranžovat může každý blbec“, byla přesně cílená. Záhy jsem se o tom měla přesvědčit na vlastní kůži...
Mirka Pantlíková
Jak jsme slavili svátek žen
V době minulé, v době tak zvané totality, se dbalo z moci úřední, aby na každém pracovišti proběhla důstojná oslava Mezinárodního dne žen.
Mirka Pantlíková
Únorové reminiscence
Není pravda, že v době tzv. totality bylo snadné najít zaměstnání, mohla bych o tom povídat... Po skončení mateřské dovolené jsem nemohla najít práci ve své profesi, vzala jsem tedy na čas zavděk práci aranžérské.
Mirka Pantlíková
Postavme si sněhuláka
Je úterý, den, kdy vodím Davida do kytary. Hustě chumelí. Modročerná rozkřídlená těla vran se odrážejí od jiskřivě bílého sněhu. Důchodci, vyzbrojeni košťaty a lopatami, vycházejí do mrazivého rána odmetat chodníky. I
Mirka Pantlíková
Záměna, aneb není kufr jako kufr
Středoškolská studia jsem si odbývala v Brně, v naší starobylé škole na Husově ulici. Přes týden jsem bydlela v dívčím internátě na Lidické, kde byl velice přísný režim. Domů nás pouštěli jen jedenkrát za čtrnáct dní, a protože tehdy existovalo i sobotní vyučování, odjížděla jsem domů v sobotu po poledni a v neděli se vracela zpátky.
Mirka Pantlíková
Metla internetu :-(
„Když půjdete kolem hospody, dívejte se na opačnou stranu, alkohol je metla lidstva,“ říkala naše babička. Tak jim to prý říkával pan učitel v obecné škole. Platí to dodnes, a to hlavně v těch případech, kde mají ještě navíc i výherní automaty... Hazard patří do stejného ranku neřestí jako jsou alkohol a drogy - a často spolu souvisí.
| předchozí | ... 8 9 10 11 12 13 14 | další |
