Provence, slunce, moře, adrenalin (2)

Pokračovali jsme prohlídkou kaňonu Verdon a výstupem na něj. Tato atrakce, zařazená do programu zájezdu dodatečně, byla nakonec  pro nás tím  největším zážitkem. 

Grand canyon du Verdon je jeden z nejhlubších kaňonů v Evropě.  Vyhloubila ho řeka Verdon  na hranicích  Provensalských  a  Přímořských Alp  v jižní  Francii . V některých místech je až 700  metrů  hluboký a jeho téměř svislé  vápencové  stěny jsou v nejužších místech od sebe prý vzdálené pouhých 6 metrů). Tolik  z  encyklopedie.

Kaňon Verdon je vklíněný mezi dvěma skalnatými stěnami, z něhož  vyvěrá  pramen, končící  v nádherně azurově modrém  jezeře.  Vysoká, strmá  skalnatá hora, tyčící se nad jezerem, je  přístupná téměř až k jejímu  vrcholu.  A skutečně, po úzké serpentině se tam dostal i náš zájezdový autobus… Co sto metrů byl ale nucen  „odpočívat“.  Cestou nahoru se mu nedostávalo „dechu“, a cestou dolů zase kvůli  přehřívání motoru. Oba mladí řidiči, co se o volantu střídali, měli skutečně pernou práci.   Pohled z okna autobusu během stoupání  do hlubokánské kamenité strže porostlé keři, nízkými borovicemi -   s azurovým jezerem u její paty,  byl  pro mne  nezapomenutelným  adrenalinovým  zážitkem... Málem jsem to ale vzdala  a nabídla své místo s výhledem u okna manželovi.

Po zdolání této nádherné této atraktivní podívané zamířili

jsme  do Cannes, města známého pořádáním světových filmových festivalů. Cannes je nevelké luxusní město s mořským přístavem, které je zajímavé hlavně Kongresovou budovou, ve které bývá Mezinárodní  filmový festival pořádán. Stojí přímo u mořské pláže obklopené palmami, které sem  byly prý dovezeny  z Afriky. Prohlédli jsme si také chodníčky z  barevných dlaždic, na nichž  jsou otisky rukou slavných světových filmových hvězd. Poblíž Kongresové budovy se nachází i několik přepychových hotelů, které slouží k ubytování účastníků festivalu a hostů.

Další den našeho cestování  patřilo městu Nice. Toto veliké přístavní město je asi jedním z nejvýstavnějších a nejkrásnějších měst jižní Francie. Však se zde často konají různá evropská i světová politická setkání a kongresy. Je to město nádherných moderních budov, bank a hotelů, širokých bulvárů, fontán a parků. Honosí se i zámkem, odkud je výhled na celé jeho panoráma  s okrouhlou mořskou zátokou a přístavem. Tu jsme si mohli ještě jednou prohlédnout z dálnice při odjezdu z Nice. Vskutku impozantní podívaná...

Pak nás již čekalo poslední  zastavení, a to samostatné knížectví Monako   s městem  Monte Carlo. Toto město, známé automobilovými závody Formule 1, s množstvím kasín a heren, je skutečně velmi atraktivní. Je vybudováno  se svým starobylým hradním a zámeckým komplexem, monackým knížectvím,  na strmém kopci – srázu nad malebným přístavem, plným kotvících lodí, jacht a plachetnic. Přístav je ze všech stran obklopen stupňovitě vystavěnými městskými stavbami – hotely a apartmány. Dole, kolem přístavního mola, je vybudována známá závodní dráha Formule 1, kde se pravidelně odehrávají automobilové rychlostní soutěže. Je tam také mnoho sportovních klubů – fotbalových, golfových a podobně.

Vystoupali jsme po příkrých schodech až  k zámku spojeného s katedrálou, současného sídla monackého knížete, a prošli se kolem hradeb, z jejichž ochozu byl nádherný výhled na přístav i část Středozemního moře.  Plachetnice se sněhobílými plachtami, lodě i moderní jachty, kotvící na tmavomodré hladině přístavu, hejna bílých racků, kroužící nad nimi,  i azurové nebe s bílými obláčky mě inspirovaly k ustavičnému mačkání spouště fotoaparátu.

Nahoře, kolem zámeckých budov, je  vybudován rozlehlý park   s výhledem na moře, s množstvím vzrostlých exotických stromů, keřů i  obrovských kaktusů, dovezených až odněkud  z Afriky nebo  Jižní Ameriky. Kupodivu se jim tu výborně daří. V parku je také mnoho  nádherných soch a sousoší, u nichž se turisté rádi fotografují.  Knížectví Monako, a Monte Carlo, byly skutečně nádhernou tečkou celého našeho poznávacího zájezdu. Jeho prohlídkou jsme s manželem strávili  mnoho hodin, zatím co někteří z jeho účastníků   stihli  vytáhnout  i plavky a osvěžit  svá znavená těla v moři, u pláže  poblíž přístavu.

Po 18. hodině jsme nastoupili do zájezdového autobusu a ujížděli  k  hranicím. Domů jsme přijeli unaveni, ale plni dojmů. Krajina „levandulové“ Provence,  její nádherná města, přístavy, azurové moře,  její kamenité rozkvetlé stráně porostlé skalničkami, hluboké skalnaté srázy končící až u  mořské hladiny,  její blankytně modré nebe s nízkým sluncem, vytvářející ostré kontury krajiny  tolik lákající malíře,  se mi navždycky  vryly do  paměti...

     Konec