Taťána Nepustilová
- Počet článků 98
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 945x
Seznam rubrik
Taťána Nepustilová
Není to jen o prachách...
Podnikání není jen o prachách. Právě jsem dočetla rozhovory s Filipem a Žanetou. Tak mě to vzalo za srdce, že o tom musím napsat. Kdo jsou Filip a Žaneta a jak vše vzniklo? Na začátku letošního roku jsme se ve firmě rozhodli, že bychom rádi pomáhali. Kontaktovali jsme různá sdružení a neziskové organizace. Bohužel však většinou odpovědí na otázku, zda můžeme nějak pomoci, bylo nadiktování čísla účtu.
Taťána Nepustilová
O poradě, která se nekonala, radosti a zmrzlině
Udělat občas druhým radost je fajn pocit. Zkuste to. Minulou středu jsem se dívala na své spolupracovníky. Byli zabráni do práce a já věděla, že fakt makají. Všichni do jednoho. V poledne měla být pravidelná velká porada, kde se sejdou všichni zaměstnanci. Probíráme zde novinky za uplynulý měsíc a body, které jsou důležité pro následující období.
Taťána Nepustilová
Když se šéf napije...
Lidé se k nám chovají podle toho, jak jsme silní. Už jednou jsem na blogu psala o své zkušenosti, kdy na sebe moji kolegové a kolegyně nechali křičet a zesměšňovat se. Náš šéf byl typický manipulátor. Když vycítil, že má nad vámi převahu, vychutnával si ji do posledního momentu. Čím víc si toho kolegové nechávali líbit, tím víc se jeho ego cítilo dobře.
Taťána Nepustilová
Chcete na silnici zažít adrenalin? Jeďte na Ukrajinu!
Dálnice D1. Zážitek. Před pár dny jsem po ní zase jednou jela s kolegou a kostitřas je asi to nejvhodnější slovo. Nemohla jsem si pomoci a vyprávěla kolegovi, jak se jezdilo po cestách na Ukrajině. Jak tamější cyklisté nechápou, co to je krajnice, a že středovou dělicí čáru berou spíš jako vyhrazený pruh pro jízdní kola.
Taťána Nepustilová
Proč právě jazyky?
Nedávno jsem byla při jednom rozhovoru dotázána, proč v životě dělám právě to, co dělám. Zajímavá otázka... Abych si ji lépe zodpověděla, sedla jsem si o víkendu ke svým starým deníčkům a poznámkám, dokonce jsem našla i památník, do kterého jsme si se spolužáky vzájemně kreslili obrázky a psali přání. Myslím, že to zažil asi každý, já v památníku mám dokonce dodnes obrázek i od babičky a maminky.
Taťána Nepustilová
Dnešní nabídka: svoz odpadu a fotografování v jednom
Občanský průkaz není úplně běžná věc. A není ani všude automatické, že si totožnost každého člověka můžete nějak ověřit. Na tento problém jsem narazila v Ázerbájdžánu. Po své první návštěvě Baku jsem zpracovala návrh prodeje, cen atd. v oblasti svozu odpadu – vše zaměřeno v první fázi na podnikatele a firmy působící ve městě. Práce s občany spadala do plánované druhé fáze.
Taťána Nepustilová
O vízech, celnicích, autech a náledí
Člověk by čekal, že země, které nejsou na první pohled zrovna atraktivní, se budou snažit turisty a podnikatele lákat. Ale ono ne. Vlastně je to spíše naopak. Vízum na Ukrajinu bylo vždy velmi drahé, řádově v tisících korun. Bylo odstupňované podle počtu návštěv a typu pobytu, turista to měl na jednorázový výlet zhruba za 1500 korun. Já měla podnikatelské vízum na rok bez omezení počtu vstupů asi za 6000 korun.
Taťána Nepustilová
Cestou necestou na zimní Ukrajinu
„Můj šéf je idiot,“ pomyslela jsem si. Celník mu totiž sděloval: „Nemáte vízum.“ To snad není pravda!! „Panebože, co teď budeme dělat,“ běželo mi hlavou. A začala mě chytat panika. Byli jsme v dost vážné situaci: leden, dvě hodiny ráno, venkovní teplota mínus 32 stupňů, na hranici mezi Slovenskem a Ukrajinou... A šéf neměl ukrajinské vízum.
Taťána Nepustilová
Není skládka jako skládka
Nemám jen zážitky z Ukrajiny. Vzpomínám třeba na Ázerbájdžán. Baku. Část svého života jsem pracovala v branži odpadového hospodářství. Postupně jsem právě kvůli „odpadu“ začala také cestovat. Majitel firmy vlastnil nejen českou společnost, ale i několik dalších v zahraničí, které spadaly do jednoho holdingu. Časem bylo jasné, že centralizace některých procesů by mohla být velkou pomocí. A tak jsem jezdila. Hlavní náplní bylo pochopit, které činnosti ve všech zemích vůbec centralizovat lze – a potom to zpracovat do koncepce. Pro mladou slečnu opět skvělá příležitost něco se naučit a poznat nové věci.
Taťána Nepustilová
I mistr architekt se utne
Hloupost nezná mezí nebo jsem jen JÁ tak náročná? Stěhuji se s naší firmou na jaře příštího roku do prvního opravdového mrakodrapu v Brně – do právě stavěné budovy AZ Tower. Koupili jsme zde celé 17. patro. Člověk by čekal, že vše bude perfektní. Za ty peníze?! :-) No, celkově vzato to vlastně perfektní je, až na některé detaily, které můj selský rozum prostě nebere...
Taťána Nepustilová
To nejcennější pro všechny děti
Všechno je jednou poprvé. Před několika dny byl můj syn poprvé v jesličkách. Jen dopoledne, ale i přesto to pro mě byl možná více traumatizující zážitek než pro něj. Běželo mi hlavou: Jsem krkavčí matka? Je to lepší řešení, než kombinace hlídání starou chůvou, tchýní před důchodem a prababičkou přes 80? Ano, je. Opravdu si to myslím. Potřebuje děti, nové aktivity a hry. Jesličky jsou krásné, čisté, plné hraček a s úžasnou zahrádkou s pískovištěm a prolézačkami. Skvělé tety. Prostě paráda.
Taťána Nepustilová
Psí sádlo
V minulém článku jsem psala o vlastenectví a pocitu, že je člověk někde doma. A o tom, že já jsem doma tam, kde žijí lidé, kteří se mnou sdílejí vše – dobré i zlé. Víte, život na Ukrajině je opravdu úplně jiný, než jaký známe my v Česku. V době, kdy jsem tam pracovala, u nás bylo k mání všechno. Nic tu nechybělo, obchody už byly plné zboží a služby na slušné úrovni. A na Ukrajině... nebylo nic.
Taťána Nepustilová
Vlastenectví... Kde je člověk doopravdy doma?
Vlastenectví. Co ten pojem vlastně znamená? Vím, že existují oficiální popisy ve slovnících a encyklopediích, ale co je jeho skutečná podstata? Po prvních třech týdnech práce na Ukrajině jsem jela na víkend domů. Byl leden, mrzlo, až praštělo. A všude spousta sněhu. Byly to první dny, kdy jsem byla v cizí zemi sama, bez kolegů nebo spolupracovníků, kteří mluví mým jazykem, kteří mě znají.
Taťána Nepustilová
Jak na staré (ne)pořádky? S novým popelářským vozem!
Co nám připadá všední, může být pro jiné skoro zázrak. Na té fotografii není starý náklaďák, ale letištní autobus pro přepravu cestujících z letadla do haly. Nic lepšího neměli. Životu nebezpečné. Možná. Ale člověk věřil, že při tak pomalé jízdě se mu nemůže nic vážného stát, i kdyby propadl děravou rezavou podlahou nebo kdyby kus „autobusu“ odpadl. Prostě by ten kousek došel.
Taťána Nepustilová
Na dlani. Jednou úplatky celníkům, jednou srdce...
Kuchyň. Velkokapacitní, moderní a krásná. Musím říct, že to byl jeden z největších projektů v mém pracovním životě. Nebyl problém najít dodavatele ani dát dohromady projekt. Dokonce ani zajistit stavební úpravy pro instalaci. Problém se objevil úplně jinde... A přitom to začalo pozitivně – když mi zavolali řidiči, že už projeli slovenskou hranicí a stojí na ukrajinské. Volali jsme si každý den. Několikrát. Byly to tři obrovské tiráky s návěsy. Narvané do posledního centimetru a několikrát přeskládávané, aby se do nich všechny části kuchyně vešly. Ale... Stály na hranicích deset dnů, přestože všechny papíry byly v pořádku a kolky byly zaplaceny. Celníkům se zkrátka úplatky, nabízené od řidičů, zdály vzhledem k hodnotě nákladu malé.
Taťána Nepustilová
O kuchyni, zvířátkách a zásobovacím voze
Ještě že jsem měla tak velké auto. Čtyřkolce jsme odmontovali mříž mezi sedadly a kufrem a bylo dost místa na všechny ty potraviny a suroviny. Ale vezměme to od začátku. Než jsem nastoupila na pozici ředitelky, mohla jsem si vybrat auto. Sice jsem vždy snila o krásném BMW, ale když jsem viděla ty jámy a díry na ukrajinských silnicích, bylo mi jasné, že budu muset myslet prakticky. Takže nakonec vyhrál Nissan X-Trail. Krásné, nové, voňavé auto se světlými potahy a světlou kůží na palubní desce. Nádhera...
Taťána Nepustilová
Na kolena
Despotický cholerik. Křičel na lidi, házel věcmi a rozbíjel je, byl sprostý na každého a v kterékoliv denní či noční hodině. Většina zaměstnanců reagovala tak, že ženy plakaly a muži se dívali na špičky bot. Všichni si to nechávali líbit. Vždycky to přetrpěli. Začala jsem u tohoto člověka pracovat jako tlumočnice němčiny. Bylo to úplně na začátku mé kariéry, byla jsem mladá, nezkušená i výrazně štíhlejší než teď. Stačilo zavolat třeba o půlnoci, já se sbalila a jela či letěla, kam bylo potřeba. Tlumočení u něj pro mě byla skutečná škola – překládat slovo „idiot“ je opravdu lahůdka...
Taťána Nepustilová
O alkoholu, bankách, bramborech… a zmrzlině
Měla jsem úžasný tým lidí. Opravdu, všichni byli pracovití a snaživí. Byli také vděční za vše, co jsem pro ně dělala. Ocenili každou maličkost. Nic pro ně nebylo samozřejmé a automatické. Dokonce ani to, že dostanou svou výplatu. Když jsem nastoupila, neexistoval oficiální výplatní termín. Peníze navíc zaměstnanci dostávali hotově. Protože ale neznali inkaso ani složenky a vše se na úřadech platilo hotově na přepážkách, nepřišlo jim to ani divné. Asi by to nebyl problém, kdyby vydělané peníze mohli použít pro běžný život – jak jsme zvyklí. Tak to na Ukrajině bohužel nefungovalo.
Taťána Nepustilová
Červené a černé puntíky
Když jsem to vezla v autě přes hranice, přišla se na to podívat většina celníků. Obří magnetická tabule narvaná do mého terénního Nissanu. „Na co to vezete?“ „Na přehled o zaměstnancích.“ Už jsem se moc těšila, až ji pověsíme. A zároveň jsem byla zvědavá, jestli tenhle můj „zlepšovák“ pomůže. Protože motivovat zaměstnance standardním způsobem – jako jsou prémie, mimořádné odměny za plnění plánu nebo kvality – se vůbec neosvědčilo...
Taťána Nepustilová
Co tě nezabije, to tě posílí
Skvělá pracovní nabídka, která odpovídala mým představám. Podpora vybudování stabilní firmy skoro od začátku, velký prostor pro rozhodování, odpovědnost a kompetence. Pozice ředitelky. Na Ukrajině. Byla to pro mě výzva. A nezastírám, že jsem dlouho řešila, zda nabídku přijmout či nikoliv. Jsem ale holka, která má ráda nové věci, a tak jsem do toho šla.
Taťána Nepustilová
Firemní pravidla platí pro všechny. Ale...
Před několika dny jsem seděla s kolegy u oběda a probírali jsme nedávnou nepříjemnost, která se nám stala v kanceláři. Ztratil se batoh. Někdo ho ukradl. Naštěstí šlo o dárek, takže byl prázdný. Proč to ale lidé dělají? Protože jsou chudí? Kvůli pocitu, který při krádeži prožívají – tomu napětí, strachu a nakonec úlevě? Nevím, ale vždy mě to velmi mrzí.
Taťána Nepustilová
Vy jste ta, co to tady vede? Chci u vás pracovat!
Dívala jsem se na video ze zahradní slavnosti společnosti TLC a SOS dětské vesničky Brno, o které jsem zde psala minule. A musím konstatovat, že i když se nás tam sešlo kolem šedesáti, v hlavě mi výrazně utkvěla hlavně jedna postava. Mladík, který už na první pohled tak nějak nezapadá mezi ostatní a kterého hned poznáte podle kovbojského klobouku. Tonda.
Taťána Nepustilová
Když někomu nabídnete pomoc, pomůžete i sami sobě
Už dlouho jsem neměla takový POCIT jako tenkrát před sedmi lety. Pocit, kdy se na vás vděčně dívá cizí dítě, a vám dojde, že ta námaha za to stála. A že ten, komu bylo potřeba pomoct nejvíc, jste vlastně vy sám...
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
