Jiří Mitáček
- Počet článků 147
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1757x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené stránky
Oblíbené články
Oblíbené knihy
Jiří Mitáček
Oni fakt nedají pokoj…
Kdo? No, samozřejmě slavní doktorští odboráři! Nedávno jsem poslouchal svého oblíbeného „jasnovidiče“, pana profesora Vladimíra Beneše. Kromě přednosty Neurochirurgické kliniky pražské ÚVN, se stal i presidentem evropské asociace neurochirurgických společností. Ocenění jistě není náhodné, pan profesor je skutečný „machr“ ve svém oboru. Navíc má obrovský přehled o dění a správný názor na mnohé problémy. Mimo debaty o stáří mne zaujal jeho postoj k nové akci Pata a Mata – bossů doktorských odborů.
Jiří Mitáček
Naše Bára...
Občas míváme televizi zapnutu jako kulisu. Nejsem vyjímka. Pracoval jsem na počítači a pozadí mi dělal zábavný pořad televize “Kdo je kdo?“ kde se hádají povolání a osobnosti nebo tak podobně. Však víte, nechci, aby to vypadalo jako reklama pro tento pořad nebo pro televizní stanici. Když moderátor ohlásil příchod osobnosti, juknul jsem...Naše Bára! A ve slušivém večerním ohozu! Omlouvám se za to familiérní oslovení. Pro mne už to po jejím fantastickém olympijském výkonu asi jiné nebude. Mnozí jistě pamatujete a jak by ne. Ti, kteří hádali o jakou osobnost jde, měli zavázané oči, a tak jsem držel palce, aby jim to moc nešlo, protože „vyhádané“ neúspěchy jdou na charitu.
Jiří Mitáček
Můj „autobus“ přátel a lásek…
Obdržel jsem RE mail od kamarádky. Naše korespondence poslední měsíce trochu zadrhávala, a tak jsem se v původní zprávě nesměle tázal, zda se ještě mohu považovat za hodného odpovědi. Mohu, bohudík!! Inspirovala mne tím k dnešní úvaze a pokusu o obnovení zanedbaného blogu. Posuďte, vážení čtenáři, zda jsem hoden Vaší pozornosti.
Jiří Mitáček
Cyklokrosařem z hecu…
Kamarád mi poslal mailem malou prezentaci, kde se vyznává ze své opuštěnosti. Slaměný vdovec, proti své vůli. Prosluněné sváteční odpoledne v Edenu. Uděláš dobrý skutek, zachráníš osamoceného a vytahuji, po telefonickém kontaktu, své obstarožní horské kolo. Do batohu vkládám „čtyři kousky v jedné lahvi“ a s funěním absolvuji zhruba tříkilometrovou cestu do strmého terénu. Vědomí, že zpátky budu jenom brzdit, mi dodává nevídanou sílu. Kolo jsem letos použil, na vysvětlenou, poprvé.
Jiří Mitáček
Děkuji „stávkokazům“…
za mne, obyčejného občana této republiky. Předem podotýkám, že se mne manifestace odborářů vůbec netýká, nijak mne neomezuje, nepostihne a vůbec nechápu o co této skupině lidí, za minulého režimu „hajlující“ pod taktovkou komunistů, vůbec jde. Vážím si lidí, hanlivě v titulku nazvaném, kteří se nenechali zmanipulovat 15% skupinou zaměstnaneckých odborářů. Použili vlastní selský rozum a nastoupili, jako vždy, do svého zaměstnání.
Jiří Mitáček
Vzpomínání...
Nedávno jsem cosi „šotil“ v dětském pokoji. No, dětském, nazývám ho tak ze setrvačnosti. To proto, že tam zůstal původní nábytek a některé věci, které mi připomenou jejich nepřítomnost. Hromada starých plyšáků, krabice s kostkami lega, modely autíček atd. V současné době tuto místnost využívám většinou jako sušárnu prádla a odkládacím prostorem pro nedůležité věci. Trochu ji občas užívám i jako pracovnu.
Jiří Mitáček
Modlitba stárnoucího člověka...
Když mne nedávno oslovil čtenář z Brna reakcí na několik mých minulých článků, byl jsem velmi potěšen. Takové milé povzbuzení každého blogera (jak kolegové potvrdí) nabije inspirací. Ve zpovědi osamělého muže jsem nastínil generační problém současné společnosti. Výše zmíněný čtenář mi poslal krásnou předlohu, jejíž titul je mottem mojí dnešní úvahy. A jak dodal, cituji: „Můj postoj k Bohu už definoval Dostojevskij, který napsal „Když někdo nevěří v Boha, pak už může věřit v cokoliv“.
Jiří Mitáček
Derniéra doktorské akce...
Znáte to, mnozí z vás to dělají stejně jako já, tedy, že často zapínají rozhlasové vysílání jen jako kulisu. Ohlasy a reakce poslouchajících to potvrzuji. Některé pořady však upoutají pozornost. Jelikož si i poslechem rozhlasu rozšiřujeme obzor, máme svoje oblíbené moderátory, rubriky, seriály. Nebudu jmenovat všechny, které jsem si oblíbil, zmíním jen jeden. „Jak to vidí...“ (ČRo 2 – Praha). Pro můj ranní rituál je tato půlhodinka správně naladěna, pořadí „jaktovidičů“ je známo z avíz. Když mi tedy tato služba ohlásila, že dnešním hostem bude přednosta Neurochirurgické kliniky pražské ÚVN, pan profesor Vladimír Beneš, moc jsem se těšil a u přijímače jsem netrpělivě stepoval.
Jiří Mitáček
Ach jóó, opět ti odboráři!
O odborářích jsem si myslel všechno možné, i když je po celý život považuji za nesmyslnou organizaci. Vrcholem manipulace s lidmi, podle mého názoru, byla manifestaci síly železničářů pod vedením kejklíře Duška. Odborovým bossem, který se navíc znemožnil výroky o homosexuálech ve vládě. Nic horšího jsem od odborů nečekal. Mýlil jsem se. Železničáři jsou příštipkáři proti kolegům v bílých pláštích! Zastavením vlaků vznikne dle délky protestu více či méně obrovská hospodářská ztráta. Lidé si zorganizují jiný způsob dopravy do zaměstnání, zanadávají si a život jde dál.
Jiří Mitáček
Pane Dienstbiere, nástup na scénu, začínáme…
Myslel jsem si, že psaní o politice „pověsím“ letos na hřebík. Ale naše oranžová opozice, vedená panem „Kolovrátkem“, opět září. Ne, že by napomohla vyřešit nějaké aktuální problémy, cloumající naší zemí. Maximálně se přidá tam, kde jim to politicky „kápne“ nějakou preferenci. Souhlasíte, páni odboráři? Okopáváním vlády ze všech stran, stále více navazuje na předchozí styl bývalého mistra diskuzí. Nechci se vracet k té, parafrázuji výrok jistého showmana, „prasárně“, předvedené v hlavním městě. Ale má to jistou souvislost s mou úvahou.
Jiří Mitáček
Zpověď osamělého muže...
Všední pondělní dopoledne. Nový rok se ospale vzpamatovává (zhotavuje) z oslav, z přejídání, přepíjení a rozlupuje oči. Úřady se rozjižději malinko rychleji, možná jako obvykle... Potřebuji něco vyřídit na finančním úřadě. Po chvíli vycházím a přidá se ke mně starší pán. Říkejme mu třeba František. Navazuje hovor hudrováním na úředníky a instituci, kterou jsme oba právě opustili. Jdeme stejným směrem. Nespěchám, myšlenky mám, po důležitém raním lékařském vyšetření, rozházené. Poslouchám stížnosti na výše zminěný úřad a pan František tahá z rukávu další téma, momentálně aktuální a svým způsobem atraktivní: Piráti na silnicích, auto. Po něm navazuje věčné téma: lhostejnost, sobectví, ignorance, necitlivost a chamtivost dětí.
Jiří Mitáček
Odboráři, už ste mi scházeli!
A nejen mně, ale i mý kamarádce Kolomazníkový. Že ste nás v březnu s těma režijkama, benefitama a žravenkama vypekli, to sme vám už trochu vodpustili. Ten premíérskej slušňák, co se menoval jak ten slavnej šachista, váš spravedlivej smrad, pardon, tlak, nevydržel. Dobrý chlapci, ale ty volby se vám nějak nepovedly. Myslím, že to způsobila Kolomaznice. Za ten březnovej štrajk prej na protest volila nějaký Veřejný a ještě s tím dělala tajnosti. Ale já sem na ni vyzrál! Jen tak mimochodem sem prohodil, že přece nevolím ňáky žumpy nebo veřejný záchodky. A vona, prej sem blbec a politickej analfabet! Veřejný věci je prej nová strana, co ji vede ňákej Džon! Ach jóó, už sem jak ten bejvalej šachista. Dala mi mat, bába jedna!
Jiří Mitáček
Beránek na dálnici...
Nemám rád blogy, ve kterých se komentují mediální kauzy. Ale udělám výjimku. Nejsem kazatelem ani moralistou, k tomu jsou povolanější. Máme na to legální instituce. Jsem jenom bloger, který chce vyjádřit svůj názor na závažný čin. Čin, pro který marně hledám vhodné, a pokud možno slušné, pojmenování. Novináři používají obrat „silniční pirát“. V tomto případě však s nimi nesouhlasím. Člověk, o kterém je řeč, pro mne není pirát, ale potencionální vrah. Nevím, jestli je tato věta žalovatelná, ale nebojím se.
Jiří Mitáček
Nedělní otázky Vlasty Moraváka…
Jan Werich: „Televize není nepřítel, televize se dá vypnout.“ Citát který mne inspiroval, když se v nedělním poledním „talk show“ objeví nový fenomén diskuzí - kolovrátek. Vypnul jsem. A pak jsem dostal nápad. Přece se neochudím o tuto masáž bránice. Zřídím si tedy doma virtuální studio ve stylu známého mistra poledních nedělních diskuzí. Výběr hostů je jasný: nejvyšší eso vládnoucí garnitury a boss opozice. Napekl jsem dobroty, uvařil guláš, koupil exotické ovoce, v marketu „čerstvé“ květiny. Kamera vrčí, klapka: Vlasta Moravák poprvé.
Jiří Mitáček
Jsem prostě klikař...
Všichni to známe a všichni si říkáme...proč právě já, proč se tohle muselo stát zrovna mně...Ano, jasně, jde o spoustu nevydařených věcí...Nákup, kdy zboží, na které máte zálusk, koupí zákazník před vámi, razítko, které nezbytně potřebujete, dává jen úřednice, které právě onemocnělo dítě, galanterie, kam po dvaceti letech zajdete koupit obyčejný zip, má zrovna ten den zavřeno, boční ulička, kterou vždy procházíte, se stane jednosměrnou právě v den, kdy tudy snad poprvé v životě jedete autem...Náhody? Náhody! Nebo opravdu „jen“ náhody?
Jiří Mitáček
Senioři, ti se mají…
Volby, statistiky, rozbory, jaké budou koalice, boj o křesla, vyjednávání o koryta na radnicích. Karlovy Vary, moje město tápe...Oranžový senát a tradiční lži. Šílená masáž a levné řečičky ze všech medií. Ke zblbutí. Tak to teda ne!! Konec! Oprášil jsem svůj stařičký retro hi-fi gramofon a vložil do něj jaksi uklidňující černý kotouč. Nevybíral jsem, spíše jsem sáhl naslepo a vytáhl. „NÁVRAT GEMINI“ rozeznělo se mým pokojem. Nerušil šum ani praskání stařičkého poškrabaného elpíčka. Vašík zpíval „STÍN KATEDRÁL“ a já omládl o čtyřicet let. Pak rok po roku, nezapomenutelné písně a filmové melodie Karla Svobody. A když mi Karel poradil, jak se ruší žal s úžasnou ohnivou „LADY KARNEVAL“, bylo mi už skvěle. Volby nevolby, klid v duši, pohoda.
Jiří Mitáček
Blob a knihovna kontra tanga…
Tak jsem došel k názoru, že jednou asi tvrdě doplatím na svoji upřímnost. Myslím jako bloger. Moje úvahy a články jsou střípky z mého života a jen občas je mlžím jinou identitou. Ale přátelé a známí mě stejně pokaždé prokouknou. Oslovení Lojzo, Karle v následném mailu, je usvědčující. Pak si přečtu blogy kolegů. Většina článků přetéká politickými klišé, ale přesto vyvolají diskuzi jako řemen a to nemluvím o karmě. Mrzí mne však, že se kamsi vytrácí náš krásný, typicky český a chcete-li Švejkovský humor. Utápíme se v hodnoceních, kritikách, ve škatulkování, osočování, závisti, falešné solidaritě a vím já v čem ještě. Jsem rád, že do takové „škatulky“ nepatřím.
Jiří Mitáček
Pane řidiči, proč nerespektujete...
Nevím, jestli jsem předminulým článkem o kolizi zrcátek nenahněval některého z dopravních „bohů“, ale už to tak vypadá. I když o tento druh populatity ani v nejmenším nestojím. Nervy mám jen jedny... Věřím tedy, že jde pouze o přechodně blbé podzimní období. Ale počasí za to fakt nemůže. Ač je to k nevíře, představte si, že můj zmiňovaný příběh srážky „zrcátkových holek“ má pokračování a je právě ve stadiu měření a ověřování místa. Další setkání s dopraváky se nezúčastněným může zdát svým způsobem úsměvné. Pokusím se ho popsat.
Jiří Mitáček
Krásné stáří…
Když jsem napsal svůj „pokus“ o zaujetí budoucích čtenářů, netušil jsem, že v něm budu pokračovat. Mám za to, že jakékoliv pokračování, ať už filmového příběhu, románu, reportáže či případně blogového článku, nebývá vždy šťastný počin. Častěji jakési šlápnutí vedle. Moje vnitřní JÁ hlásilo, že můžu maximálně ztratit tu slavnou karmu? Onu modlu mnoha kolegů!! Tak jsem se s NÍM, při psaní pokračování mini-příběhu vůbec nebavil. Původní rozjímání pro mne totiž mělo půvabné pokračování, což byl důvod, abych se o ně s vámi podělil. Pokud budete chtít článek pochopit, bylo by dobré přečíst si nejdříve související prvotinu.
Jiří Mitáček
Srážka s tupostí...
aneb: Pane Johne, nebylo by záhodno, snížit dopravákům platy? Tak jsem se stalo účastníkem „vážné“ dopravní nehody! Teda, to byla pecka, řeknu Vám! Pro mne – ubohé zpětné zrcátko a pro to z toho druhého vozu, samozřejmě. Jak jsme tak o sebe šťouchli, loupl po mně můj řidič okem, spokojeně se ujistil, že jsem v pořádku, ale neušlo mu, že po silnici se cosi kutálí, a tak pro jistotu zastavil.
Jiří Mitáček
Povolební pohoda aneb trochu kocovina?
Parafrázuji výrok ze slavného Haškova Švejka."Tak nám zabili mistra diskuzí " chce se mi zařvat a s kamarádkou Kolomazníkovou zalomit rukama. Ona totiž těma rukama lomí skoro pořád. Teda vždycky, když ji vidím, babu letákovou. Říkám jí tak, protože jediný co čte, jsou letáky všech supermarketů, pak v nich šmejdí a „výhodně“ nakupuje. Teda myslí si to. Tuhle brečela, že se jí v těch zlevněnejch moukách drží „ňáký divný brouci“. Dobře jí tak, bábě hamižný!!
Jiří Mitáček
Nejen platby u doktorů...
aneb: Lehounké povídání o desátkách za dobré milování... Receptů na dlouhodobý a kvalitní vztah najdete v současné době skoro v každé dámské či pánské tiskovině. Servery jsou plné návodů a rad, bulvár samozřejmě vede prim.
Jiří Mitáček
Pošta pro Tebe...
Stal jsem se „pošťákem“. Ne Ondrou ze známého, v titulku uvedeného televizního pořadu. Spíše Ester „utěšovatelkou“. Chybělo exhibiční studio a klaka obecenstva ale vyprávění mého spolužáka to nepotřebovalo. Bylo smutné a tak jsem se, vážení čtenáři, rozhodl, podělit se s Vámi o Karlův příběh. Jména nejsou důležitá. Chronologii jsem se snažil dodržet dle skutečnosti.
Jiří Mitáček
Katastrofální volby pro seniory...
Teda státní rentiéři, to ste tomu dali! Totálně ste selhali! Místo abyste přes vnuky a vnučky ukecali svý děcka k správný volbě, nechali ste se přemluvit vod nějaký Isy a Médla. A jestli jste nešli volit a „šmejdili“ raděj v supermarketech, tak to mi ani neříkejte! Hrubá pasivita!!! A za tu Vaši volbu mám já trpět?? Řekněte mi, co mám teď dělat s těma oranžovejma cetkama, který jsem nakra..., pardón, dostal z jejich prezentačky. Pivo za dvě kačky! Já myslel, že mi praskne „močák“ a že mi odpadne palice. Jak jsem kejval na mítinku té strany. Teďka budu muset v osobním rozpočtu pěkně „škrtat“. Třináctej důchodek by bejval byl malej flastr na mým „futru“ v hospodě. Ale byl to, jak říká kamarádka Kolomazníková, vrabec v ruce. A ta ví, vo čom mluví. Má jich doma celou vitrínu!! A teďko nemám ani holuba na střeše ale maximálně v ryp..., teda nose.
Jiří Mitáček
Přítel na celý život
Pokud sledujete mediální reportáže, hovoříte s přáteli, kamarády, setkáváte se s větnou kombinací slova "přítel" v mnoha obměnách. Pro většinu má toto slůvko různý význam a tak se domnívám, že nám uniká skutečná hodnota tohoto krásného označení. Nevhodným používáním ho pak devalvujeme na "obyčejné". Přitom čeština dokáže významy slov svou košatostí perfektně "zaškatulkovat" a díky přívlastkům i odlišit. Můžeme mít přátele, kamarády, bratry, druhy, známé, partnery, soudruhy, či jiné oslovování osob v našem okolí. Ale „přítel“??
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
