Jiří Mitáček
- Počet článků 147
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1757x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené stránky
Oblíbené články
Oblíbené knihy
Jiří Mitáček
Ta Gabča poblázní národ…
Sportovním fanouškům nemusím psát o koho jde. Reklamní fajnšmekři znají z houpačky. Jasně, biatlonová Star - Gabriela Soukalová.
Jiří Mitáček
Mail bez klienta. Milé ženy, proč?
V dřevních dobách svého publikování jsem napsal blog hodinového manžela. Věrní pamatují. Měl nádhernou odezvu, diskuze byla sama o sobě skvost, hodný pokračování. Napsal, ale zůstal konceptem v profilu. Dvakrát do stejné řeky?
Jiří Mitáček
Láska (manželství) může umřít na pravdu, přátelství na lež…
Toto arabské přísloví se mi vybavilo v momentě, kdy jsem slyšel příběh mého dobrého kamaráda Tomáše. Posezení v Edenu, dobré červené a uvolněná debata se dostala k zajímavému tématu – přátelství. Existuje, vznik, možný zánik atd.
Jiří Mitáček
Moje první jízda autobusem...
Od té doby, co jsem byl přímým svědkem toho jak řidič tramvaje č. 15... Nebojte, nebudu přednášet známou scénku Šimka a Grossmanna. I když klíďo můžu parafrázovat. Nevěříte? Tak schválně.
Jiří Mitáček
Bacha, začínají se rojit…
Kdo? Pokud vás napadá nějaká souvislost s přírodou, jde pouze o metaforu. Já jsem toto přirovnání použil pro zamyšlení o čase budoucím – příští volbě prezidenta. Řeknete si: „Co blbne, pan prezident má před sebou zhruba ještě tři roky, tak je času hafo.
Jiří Mitáček
Hvězda Skylink a CS Link opět „září“…
Je neuvěřitelné, co si tato společnost a její satelitní platforma na našem mediálním trhu troufne. Stejně neuvěřitelné je, že nehorázné obchodní praktiky, které provozují, nadále trvají. Právníci v této zemi nejsou schopni najít kličku na reklamní slogan „bezplatně“. Zato za pořádný bakšiš dokáží obhajovat kdejakého gaunera, který podle jasných pravidel práva a hlavně zdravého rozumu patří za katr.
Jiří Mitáček
Indiánská jména pro pokročilé…
Napadlo vás někdy zamyslet se nad svým jménem? Málokdo, že? Rodiče a rodokmen je daný a pouze ženy, po sňatku, mohou získat nějakou raritu. Myslím jako příjmení. Vybavují se mi z dětství indiánky a jména, které nepotřebuji komentář. Vyjadřují nějakou, obvykle kladnou či spíše zápornou vlastnost, dotyčné osoby.
Jiří Mitáček
„Jak vidím“ boj pejskařky
Dovolil jsem si parafrázovat můj oblíbený rozhlasový pořad a stal se, pro potřeby mé úvahy, „jaktovidičem". Když jsem v dávné době napsal blog o mé kamarádce – pejskařce, někteří čtenáři jistě pochopili, že dotyčná byla moje partnerka. Bylo dost nepravděpodobné popisovat její příběh bez hlubší znalosti duše a krásného myšlení, kterým jsou tito lidé obdarováni. Milovníci pejsků jsou totiž obdivuhodné bytosti.
Jiří Mitáček
Štědrý večer u „vlka“…
Né, nebojte. Nezavedu vás do říše zvířat. Až dočtete, tak vám titulek dá smysl. A pokud obsah bude číst chápající čtenář, může se zamyslet. Doufám v tuto variantu, moc bych si to přál. V opačném případě jsem psal tento článek do „zdi“. Že by určitá forma terapie?
Jiří Mitáček
Jak jsem (si) začal pískat…
Nechybí vám v titulku něco? Že by ono ozávorkované si? Nepatří tam. Nezačal jsem si pískat či si výskat radostí, ale proti mé vůli. Když je vám něco vnuceno, zaujmete většinou odmítavé stanovisko, neřku-li odpor. Zaujal jsem, ale bylo mi to prd platný. Pískal jsem o stošest. Začal kolem mne kroužit pan Tinnitus. Že toho člověka neznáte? Dokonce ani nemáte ponětí? Já už vím. A věřte, že některá poznání nejsou fakt dobrá.
Jiří Mitáček
Znám, ale nedoufal jsem…
Trochu matoucí titulek, že? Vysvětlím. Nedoufal jsem, respektive mne ani nenapadlo, že se ještě setkám s „fintou“, kterou mi předvedla moje neteř, žijící po emigraci v Německu. Podotýkám, že v běžném marketu a v době ranného otevření hranic. Němečtí obchodníci ještě poznávali naši mentalitu, chovali se přátelsky a tudíž nemohli tušit. O co jde vysvětlím na dnešní příhodě.
Jiří Mitáček
Z deníčku zelenoočky… 3
Sem přemejšlela, jak vás oslovit, ale fakt nemám náladu na nějakou literární krasotinu, zůstanu u osvědčenýho. Ahoj blogoví kočičáci! Vo co de, že jsem zase musela sednout a naškrábat pár řádků. Tak já vám to teda písnu a posuďte, jaký já mám porád peklo.
Jiří Mitáček
Dnes tedy senioři a sex… poslední část
Nekonečný seriál a rad „z mé kapsy“ dnes skončím slibovanou kapitolkou Senioři a sex nebo kapitolou, která by se mohla nazývat „Senioři, sex anebo tak NĚCO...?“ Věřím, že někteří z vás jsou na článek zvědaví, protože jde sice o téma zajímavé, ale i trochu ožehavé a „lechtivé“. A tak jsem trochu na rozpacích. Jak začít a nesklouznout tam, kam bych nechtěl. Ale nemějte obavy, titul je zavádějící, ale určitě vás nevcucne do nechutného bulváru - k článkům, které z psaní – původně ušlechtilé a potřebné činnosti - dělají ubohou, směšnou, senzacechtivou českou bramboračku lásek, vztahů, nevěr, vražd, špinavých pomluv, lží a klepů. Krásná Helena kdysi prchla královskému choti, aby padla do náruče mladému floutkovi Paridovi, čímž údajně zavinila Trojskou válku. Údajně- a tak to bývá se vším, co se vypravuje.
Jiří Mitáček
Dědictví a senioři... část pátá
Jako kdybych to nevěděl! Když si něco vezmu do hlavy, tak mi to tam pořád straší, leze a „nedá pokoj, až tam vleze“. Přesmyčkou jsem poskočil k poměrně choulostivému tématu – dědictví. My s tím máme starosti, ale generace dávno před námi ho neřešily nebo řešily, ale zcela jinak. Samozřejmě, že se vždycky dědilo, ale forma takového aktu byla jaksi srozumitelnější a přijatelnější. Společenským rozdělením vrstev bylo mnohé dáno i psáno. Na vesnici většinou dědil nejstarší syn grunt, mladší syn nebo synové nějaké polnosti nebo co zbylo a dle zásluh a dcery se odbývaly větším, či menším věnem. Všichni se většinou dohodli a vždy se respektoval názor nejstaršího v rodině.
Jiří Mitáček
Senioři a hygiena… část čtvrtá
Tak nevím, jestli jsem si minule nenaběhl. Mám na mysli avízo na dnešní téma blogu. Pro jistou se omlouvám už teď, protože tuším, že někteří z vás na mne vystartují. Věřte však, že proprat toto téma je vlastně životně nutné, protože ani v 21. století není pro mnohé osobní a vlastně jakákoliv hygiena samozřejmostí. Kapka osvěty, případně kritiky, tedy nebude na škodu.
Jiří Mitáček
Z deníčku zelenoočky… 2
Nazdar blogoví kočičáci! Nějakou chvilku jsem neměla na psaní náladu, ale dnes už musím, protože mi můj Júra hnul žlučí. Teda jestli my kočky vůbec nějakou máme. Sem to divný slovo zaslechla, když se čílil u jakejchsi politickejch zpráv. Jo, taky se snad kvůliva němu naučím bejt sprostá! To bylo porád: Šis, to je vůl! Nojó, zase si rozdělíte prebendy, ten hajzl chce zase něco zabrat, tam snad nebude nikdy demokracie, nějakej zeman si zase plácá játra...“ Moc tomu nerozumím, ale stejně sem nějak vodběhla a ztratila myšlenkovou niť, takže zpátky a vo co de?
Jiří Mitáček
Sháním řidičku a milovnici hlíny... letní povídání
Nedávno jsem poseděl s kamarádem Lojzou (znáte z článku) u dobrého červeného, když tu si kamarád najednou a z ničeho nic smutně povzdechl. „Jak já závidím chlapům, co můžou občas svěřit ženský volant!“
Jiří Mitáček
Senioři a paměť... část třetí
Dnes si na naší „universitě kdovíjakého věku“ probereme dvě témata. Vím, slíbil jsem ten sex seniorů, ale musím vás trošku držet na kšandě. Pokud mne zase nezaskočí nějaká myšlenka, a to se klíďo může stát, určitě příště. Jak vidno, téma ZDRAVÍ vás moc nezaujalo (karmička mizerná), a tak nezbude, než trochu hrábnout do bulváru. Dejte mi ještě čas, ju? Od přírody jsem člověk, přesněji chlap, poměrně slušnej, zdrženlivej až cudnej. Nebo cudnej ne? Cudný přece jsou nebo by měly být jen holky, nebo jak to vlastně je?! Tak, úvodu dost, jdeme na to!
Jiří Mitáček
Já se z těch „holek“ picnu…
Tohle vám fakt musím napsat a neberte to jako nějaký kočičí drby. Původní zamilovanost je už fuč, jsme s Éliškou zhruba na úrovni lásky. Kočičí, samozřejmě. A růžové brejle? Už jsem odložil. Znáte, je to stejné jako jako mezi námi, človíčky. S Elinou máme stanovena určitá pravidla, která milostivá neustále porušuje. Otírání o nohy a provokativní chození kolem misek mezi ně patří ponejvíce. Nereaguji. Tedy jako někdy. Zkouší to na mě svým kukučem. Zde mám slabinu a nějakou voňavou tyčinku na čistění zubů občas vyškemrá. Občas znamená furt, potvora! Musím přestat kupovat, časem bych přišel na buben? Proč ten titulek?
Jiří Mitáček
Manuál seniora… část druhá
Slíbil jsem pokračování, tak čtěte, pokud váš zájem nevybledl a nepolevil. Jak víte, máme přece naši „Speciální vysokou školu seniorskou (VŠS)“ a v té budeme dnes přednášet, mentorovat, fabulovat, prostě blbnout. O čem? No, co je dnes velká móda?! Přístup člověčenstva k jeho (většinou už narušené či zpotvořené) tělesné schránce. Zrození nového tvorečka, případně človíčka, je vždycky hromský zázrak přírody. A tak máme mimčo, školáčka, učně, studenta, založená rodina, celoživotní práce, nakonec dědek a babka, vznešeněji a stravitelněji - senioři. Tady ovšem zázrak začne tak trochu pokulhávat nebo dokonce cesta zcela končí.
Jiří Mitáček
Manuál seniora… část první
K napsání tohoto odvážného blogu mne inspiroval článek kolegyně, která dávala návod na štěstí. Mušky jenom zlaté... Já si myslím, že štěstí má ten, kdo je nemusí hledat. Mám kvalifikaci pro sepsání výše jmenovaného? Glejt nebo patent nemám, takže zkusím. Je to čtení pro singl - seniory. Nezáleží, zda jsou vdovci, rozvedení či staří mládenci. S určitým nadhledem může být inspirativní i pro singl seniorky, ale těm jsou naše snahy spíše pro pohrdavý úšklebek. Ti, kteří žijí ve vztahu, mají svůj almanach daný a zatím nic studovat nepotřebují.
Jiří Mitáček
Co dům dal i vzal...
Před několika dny jsem si řekl, že není dobré zakrnět. Jinými slovy, že je načase, jít s dobou, což momentálně znamená podlehnout kuchařské mánií a souvisejícím činnostem. V posledních letech se stala jakýmsi druhem celonárodního
Jiří Mitáček
A jsou tu zas! Stejní, jejich „dětičky“, či úplně noví?
Aby bylo jasno. V našem vztahu, tedy v mém s Éliškou, tedy v kočko-člověčím, to není vždycky idylka. V žádném případě není natřen jen na růžovo. Ale kritizuj a odsuzuj způsoby jiného druhu, když o něm zrovna moc nevíš. A konec konců kritizovat nehodlám, protože to dokáže každý blb. Takže nekritizuji a hlavně se nevztekám. Nebylo by to totiž k ničemu a stejně si nejsem jistý, kdo z nás mívá vlastně pravdu... Kočka? Já? Lovectví je přece u jejího druhu přirozené. To dobře víme, a přesto se nám to často nelíbí. Co nelíbí! Vůbec nám to nejde pod nos a připadá nám to dokonce kruté a zvrhlé. Tedy mně určitě.
Jiří Mitáček
Sraz spolužáků. Sejdeme se?
Určitě se vám také přihodilo, že se zdánlivě jednoduchý problém z nepochopitelných důvodů vyvine negativně a někdy je z něj pomalu horror. Původně prostá myšlenka se promění v souboj argumentů a je zle. Pokud se však ukáže, že pro
Jiří Mitáček
To musím dementovat !!
Tak to teda ne, takhle se o nás psát nebude, a že já blbá to vůbec četla! To snad nemyslej vážně?! Samý renomovaný, pchá... prej expert na chování zvířat! Nějakej John Bradshawa. Nikdy jsem to jméno neslyšela, ale když může psát takovýhle moudra, je asi dobře, že jsem vobčas raději slepá.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
