Pane řidiči, proč nerespektujete...

Nevím, jestli jsem předminulým článkem o kolizi zrcátek nenahněval některého z dopravních „bohů“, ale už to tak vypadá. I když o tento druh populatity ani v nejmenším nestojím. Nervy mám jen jedny… Věřím tedy, že jde pouze o přechodně blbé podzimní období. Ale počasí za to fakt nemůže. Ač je to k nevíře, představte si, že můj zmiňovaný příběh srážky „zrcátkových holek“ má pokračování a je právě ve stadiu měření a ověřování místa. Další setkání s dopraváky se nezúčastněným může zdát svým způsobem úsměvné. Pokusím se ho popsat.

Situační náčrtek

Úroda jablek se vydařila, strouhám jich doma úctyhodné množství, nacpu do zavařovacích sklenic. Je toho celá přepravka. Sterilizuji a kouknu na další přepravku…Tak to ne!  Jablíčka nikoli, ale mírně okrouhané prstíky stávkuji. Mám toho dost, a tak volám kamarádce a nabízím. S díky přijato. V domácím oblečení vleču přepravku do vozu a vyrážím, abych ji dar předal.

Nebydlí daleko, frekventovaná vozovka je tam značně rozšířena o dlouhé parkoviště pro místní panelákové obyvatele. „Dlouhé“ je v tomto případě důležité slovo.

Na konci inkriminovaného parkoviště zaregistruji napříč zaparkovaný důvěrně známý „Pomáhat a chránit“ a tři příslušníky dopravní policie, vyhlížející „oběť. Zahlédli mě, rozpustili debatní kroužek a plácačka už letí „hore“.

Na mě??? Ale ne…

Místo doručení přepravky jablíček je v paneláku vlevo, hned na začátku parkoviště.  Mrknu tedy do zpětného zrcátka, registruji volno, a tak otočím o sto osmdesát stupňů k pravému okraji chodníku, vystoupím a jdu zazvonit na kamarádku. Koutkem oka beru na vědomí napůl mrtviční údiv ve tvářích policejní trojky.

On se tady snad odvažuje vykličkovat? Před námi, před oprávněnou silniční kontrolou?!

Tak to tedy ne, pane řidiči! A už ke mně mašírují dva z trojice.

„Pane řidiči, proč nerespektujete náš příkaz k zastavení?!

„Omlouvám se, nezahlédl jsem vás, soustředil jsem se  na provoz kolem, když jsem se potřeboval otočit. A proč jste mě vlastně stavěli?  Potřebujete zkontrolovat mě nebo můj vůz?“

„Samozřejmě, ale nebudeme vás přece honit!“.

"Tak to jako mám honit já vás?", reaguji kapku zvýšeným hlasem. Po „zrcátkovém incidentu“ jsem na dopraváky mírně alergický.

Konverzace začínala nabírat správné obrátky. Oboustranně.

Tak předložte doklady, zelenou kartu, doklad o zdravotní prohlídce, otevřete kufr, náhradní žárovky, hever, kontrola vzorku pneu, lékárnička, rezerva, náhradní matice kol, pojistky. Kontrola osvětlení, blinkry, brzdy, stěrače, náplň ostřikovače atd. A  doklady "na hlavu", napadá mne v duchu.

STK hadra…

„Tak to už trochu zavání buzerací, nemyslíte, panové?!“

Ticho, podmračené pohledy a úporné hledání čehokoliv, jen aby „buzerace“ byla opodstatněná. A konečně! Něco nepatřičného!!!

„Pane řidiči, rezerva je málo nahuštěná, což znamená nepotřebná! Co vy na to?“ Rezervu jsem za třináct let ještě nikdy nepoužil, tudíž nekontroloval.

„ No, mám tady někde nožní pumpu…(Ježíši, nemám!) Mohu to teda dohustit…?“

Naštěstí ji nechtěli vidět, ale já jsem kdesi na internetu zavadil okem o radu jak se chovat při silniční kontrole. Jako v manželství a dle rady známého sexuologa Dr. Plzáka:Zatloukat, zatloukat, zatloukat! Nic nepodepisovat a pokutu nikdy neplatit hotově!

„Netřeba. Občanský průkaz, prosím!“ vyžaduje další „nemožnost“ starší z dvojice.

„Tak teď jsem v bryndě, pánové! Dostali jste mě! Vyjel jsem jen tak „na lehko“, teda i bez peněženky. Jen abych kamarádce dovezl tuhle přepravku, víte? Občanku samozřejmě taky nemám, ale zaplatím pokutu, jenže nikoli hotově, pochopitelně…“

Mladší s policistů odtáhne kolegu stranou a šušká mu cosi do ucha.

Čekám ortel. S potlačovanou nevolí mi sděluje  novinku, že už není povinné mít u sebe OP …

„Jeďte teda!“

Snažím se být vzorný motorista. Řidičský průkaz jsem si vyměnil s předstihem, mám novou lékárničku, povinné ručení platím, k lékaři chodím, žádné trestné body.

Ach jo! Vlastně jsou tu ta „zrcátka“! Ta se dosud ještě řeší! Takže vlastně nevím… Babice požaduje přestříkání krytky zrcátka. Tři stovky…

No, co s tím? Zaplatili byste, vážení daňoví poplatníci?

Zdravím a přeji hezký den.                                Váš  Jiří