Katastrofální volby pro seniory...

Teda státní rentiéři, to ste tomu dali! Totálně ste selhali! Místo abyste přes vnuky a vnučky ukecali svý děcka k správný volbě, nechali ste se přemluvit vod nějaký Isy a Médla. A jestli jste nešli volit a „šmejdili“ raděj v supermarketech, tak to mi ani neříkejte! Hrubá pasivita!!! A za tu Vaši volbu mám já trpět?? Řekněte mi, co mám teď dělat s těma oranžovejma cetkama, který jsem nakra…, pardón, dostal z jejich prezentačky. Pivo za dvě kačky! Já myslel, že mi praskne „močák“ a že mi odpadne palice. Jak jsem kejval na mítinku té strany. Teďka budu muset v osobním rozpočtu pěkně „škrtat“. Třináctej důchodek by bejval byl malej flastr na mým „futru“ v hospodě. Ale byl to, jak říká kamarádka Kolomazníková, vrabec v ruce. A ta ví, vo čom mluví. Má jich doma celou vitrínu!! A teďko nemám ani holuba na střeše ale maximálně v ryp…, teda nose.

To je těžký. Měl jsem plán, jak Vás přesvědčit. Antiklipem!? Proti těm rádoby umělcům. Vzal jsem si u hospodského, na rám jeho dveří, úvěr. No úvěr…?? Úvěreček, pár stovek. Jako že to splatím z tý třináctý renty vod tý velký strany. Chlapi vod stolu, mi doporučili zeptat se jednoho bejvalýho komika. Karambol, nebo tak nějak se jmenuje. Ten prej má k tomu, co tu velkou partaj šéfuje, blízko. Voni to „blízko“ říkali nějak jinak. Jako, že mu leze do…no to teda né!!  Fuj chlapi. A muziku prej  by mohl dělat ten z tý spartakiády….no pomožte svatí!...Daviděnka!? Kolomazníková je vzdělaná, fakt mi zase píchla. Vona totiž na tý spartakiádě sama byla. Měla na sobě ten dres s červenejma trenýrkama! Vopravdu sexy. A tu písničku „Kráásný hóólky" si občas brouká. Pcháá! Jestli se teda to její funění dá nazvat tak honosně.

Tým se mi nepodařilo dát dohromady. Šílený požadavky těch dvou „umělců“. Já chápu, že si v tý volební prezentačce přišli na pěkný prachy. No, a když mi došlo, že je ty zatracený love zajímají nejvíc ze všeho, skončil jsem s něma tu nenačatou spolupráci. Já se koupit nebo zkorumpovat nenechám, žejo? Tak to teda ne, vážení „oranžoví“ majstři vod huby a varhan.

Na půdě sem teda voprášil svou starou kytaru zn. Dřevona. Dva akordy kapku na ni umím a zbytek doplním mluveným slovem a ten klip bude digi!. Kamarád Lojza má kameru Šamšung a von to sňou umí. No umí, profík zrovna moc není. Ale túhle natočil Kolomazníkovou, jak stepuje před sámoškou. V hospodě jsme málem celej večer leželi smíchy pod stolem. Někteří tam potom leželi. Předávkovali.

Připraveno, ladím a brknu svý akordy ve stylu nedělní chvilky poezie. Digi vrní a já, hlasem známého recitátora Wimr, co mi dal korunu, deklaruju: „Děcka a vnuci, neblbněte. Nevolte tu odpornou ódeesku, toho Džona a už vůbec né toho Švarcenegra! Víte vo co nás, Vaše opory, připravíte? Vo spokojený stáří, levnou elektriku, angličtinu pro děcka, doktory a apatyky bez třicetikačky a výstavbu malejch bejváků  pro vodložený rodiče! A to nám chcete sebrat i bojovníka za odhalení korupce. Pec nám spadla, pec nám spadla, kdo pak nám ji poboří…?“No přeci mistra Pecana! Vulgární slova, my nepoužíváme. To teda ne! Dyť ani nevíme co to je. Ale, „kurva děti, gutentág“, volte přeci levou rukou!! Já a Kolomazníková s Vámi fakt nebudeme mluvit. A to by byl Váš průser…!! Klapka, ještě jednou, prosím… průser!!! Konec klipu!!

Klip jsme, v rámci boje za práva seniorů, dali, přes mladýho Lojzy na Facebook. Já nevím sice co to je, ale Lojza povídal, že je taková „drbárna“ mladejch a že je to tak máme pod kontrolou. A tomu já teda uvěřil. Neměl jsem. Voni ty mladý snad neviděli a ty, co to viděli, dělali, že nic neviděli.

Bojoval jsem, senijoři, bojoval ale málo. Kolečko séé  mi polámalo...Tak nevím jak se nám bude dále žít. Teda po těch volbách jako. Dneska sem v marketu převracel v ruce šunkovej salám a nakonec jsem dal do košíku vysočinu. Musím holt fakt šetřit. Za acylpyrin zas připlácet. A ten suchar Nečesák, prej bude dávat dohromady vládu. To si Jirko necháš líbit?? Neodstupuj, zůstaň, ty slunce naše. Neodcházej, prosím, zůstaň aspoň v parlamentu. Naši blogaři přijdou o karmu!  A my, Tebou opuštěni staří, bezmocní…Škoda mluvit, natož psát.

Nevím, jak čtyři roky bez té „oranžády“ přežiji. Ale vlastně vím. Doufám, že v plném zdraví a v pohodě.

Jestli jsem v některé úvaze psal, že jsem vděčný za rok 1989, tak dnes mám stejný pocit.

Díky za volby 2010, senioři! Jste fakt třída a mám Vás rád.

Přeji hezký den.                   Váš Jiří