Přítel na celý život

Pokud sledujete mediální reportáže, hovoříte s přáteli, kamarády, setkáváte se s větnou kombinací slova "přítel" v mnoha obměnách. Pro většinu má toto slůvko různý význam a tak se domnívám, že nám uniká skutečná hodnota tohoto krásného označení. Nevhodným používáním ho pak devalvujeme na "obyčejné". Přitom čeština dokáže významy slov svou košatostí perfektně "zaškatulkovat" a díky přívlastkům i odlišit. Můžeme mít přátele, kamarády, bratry, druhy, známé, partnery, soudruhy, či jiné oslovování osob v našem okolí. Ale „přítel“??

K napsání této blogové úvahy mě vyprovokovala jistá dáma, na nejmenovaném společenském serveru. Když jsem si z přirozené mužské zvědavosti prohlížel její perfektní fotogalerii, objevil jsem fota a pod nimi: Já s přítelem. Moje logika a fantazie silně "znervózněly"…

Následně se rozvinul dialog typu: "Vážená, proč nepíšete pod foto pravdu?… A co je na tom špatného, když mi pomáhá po smrti manžela a nejsme oddáni!… Sdílíte s ním lože?… Samozřejmě, jak by mi mohl jinak pomáhat!… Pak to ale není Váš přítel!… A co to tedy je?… Bohužel, mohu Vám pouze říci, jak bych tuto osobu nazýval ve stejné situaci já… Tak to řekněte, prosím…!

Já mám radit ženě-spisovatelce, která napsala a vydala 3 knihy?! Ale pokusil jsem se a začal v naší „košatině“ hledat vhodné výrazy pod její foto.

"Co takhle druh, milenec, parťák, kamarád do deště, současná životní opora, licituji. Nepřijato, přítel a "basta"!! Tak mě napadlo, zeptat se kamarádky Kolomazníkový. Ona je taková prostota a žije na "psí knížku" s jedním "plejbojem". Našla si jej v nějakém útulku pro osamělé pány, myslím že se ten lokál jmenuje "Na Růžku". Chvíli na mě nechápavě zírala. Pak prohlásila, že jsem trhlej blbec a ať jí dám "obývák". No, jak říkám, kamarádka do deště.

Nevzdávám to, pokračuji v anketě mezi známými. Nechápavé pohledy. Proč se ptáš na takovou triviálnost?… A série přívlastků nepodobných předchozímu v podstatě pokračuje. Stále čekám nějaké „moudro“, a sám před sebou tvrdošíjně omlouvám vlastní verzi. Poslouchám svoji oblíbenou rozhlasovou stanici. Známý moderátor debatuje s kolegou na téma diety, strava a podobné nezáživnosti. A zatím co jeden má zákonitou manželku, která mu „vyvařuje“, druhý konstatuje: „Moje partnerka moc zatím vařit neumí“. Výborně „Kudrno“, žádná přítelkyně! Má moje okamžité sympatie.

Opakem-jistá nejmenovaná televizní stanice. V programu o VIP celebritách se to přítelkyněmi a příteli jen hemžilo. Pokud budete stejný program sledovat v následujícím týdnu, v lepším případě později, bude Vám stejná celebrita servírovat zase „přítele“, ale úplně jiného. Bývalý „přítel“ už bude mít také novou „přítelkyni“, hodlá s ní žít. A všichni se moc se milují. Uznejte, že tyto dámy a pánové přemýšlejí úplně něčím jiným. Hlava to nebude...

Korunu mému pátrání nasadil jeden můj známý. Na výše uvedenou otázku odvětil bez mrknutí okem: "Moje dívka je mou osobní "lékařkou". A lékař je pro většinu lidí kamarádem v nouzi, ne"? Oponoval jsem, že mě nezajímá povolání ale vztah! „Zdravotník“ zaznamenal moje rozšířené zorničky i tupý nechápavý pohled a tak pokračoval. "Prostata víš CO TO JE??? Pěkný svinstvo! No a moje "lékařka" to pochopila. Hned a ráda. Vztah s manželem po letech začal "šedivět". Já nabídl veselou barvu a ona "prostenal". Jasný?? Vždycky se u toho dost nasmějeme. Několikrát jsme při "léčbě" a hledání vhodné barvy dokonce spadli s postele!!

Ukončil jsem anketu. Není to prostě můj „přítel“.

Dovoluji si citovat mistra slova, pana Wericha: "Někdo má štěstí, že má schopnost být přítelem".

Pravý vztah, hodný významu tohoto slova, totiž považuji za něco mimořádného a výjimečného. Obávám se, a nebojím se to napsat, že ho mnoho lidí v životě nepoznalo.

Ti, kteří ho poznali, používají toto krásné slovo jako „šafránu“.

Závidím jim!…

Zdravím a přeji hezký den.                   Váš Jiří