Z deníčku zelenoočky… 2

Nazdar blogoví kočičáci! Nějakou chvilku jsem neměla na psaní náladu, ale dnes už musím, protože mi můj Júra hnul žlučí. Teda  jestli my kočky vůbec nějakou máme. Sem to divný slovo zaslechla, když se čílil u jakejchsi politickejch zpráv. Jo, taky se snad kvůliva němu naučím bejt sprostá! To bylo porád: Šis, to je vůl! Nojó, zase si rozdělíte prebendy, ten hajzl chce zase něco zabrat, tam snad nebude nikdy demokracie, nějakej zeman si zase plácá játra…“ Moc tomu nerozumím, ale stejně sem nějak vodběhla a ztratila myšlenkovou niť, takže zpátky a vo co de?

Sem naštvaná. Že se musím vo jídlo šábnout se ségrou, už sem zkousla, i když nějaký výhrady by tady ještě byly... Tak třeba, proč vona dostává větší porci než já?! Jo, že je větší a tlustší? Možný nebo vlastně fakt, ale kdopak nám měřil žaludky, he?! A ty máme beton stejný, žejo? 

Obdobný je to i ve vodpočinkový místnosti. Ségra zabere celej gauč, rozvaluje se tam jako nějaká lehká kočičí ku..a, pardon dáma. A co já? Krčím se v křesle. Mně to sice stačí, já si svý klubíčko umím užít, ale když se chci trochu protáhnout, musím počkat, až ségra vypadne. Nejspíš za nějakým kočkošvihákem. Potvora!

Nějak se jí u Júry zalíbilo a představte si, že za ním dolejzá! Vočíhla si, že když dostanu vod šéfa nějakou mňamku a chutná mi, hupnu mu z vděčnosti na klín. No a vona se mu tam už cpe taky! Nebejt „vona“ ségra, dostala by nakládačku. Jo, aby bylo jasný – nejsem žárlivec, ale nějaký pravidla si přeci do palice musí nasoukat, protože kdo tady byl první? Kdo si Júru našel?! JÁ! Tak to musí respektovat, nebo…

Zase mi ulítla myšlenka. To bude asi tím, na co si vlastně chci stěžovat. Špatná strava, víte? A možná proto začínám blbnout. Tak třeba: Chytím nějakou myší potvoru. Klasika. Dřív jsem ji po dlouhý řádný hře a divadelním představení trošku více zmáčkla a když byla chuť i zbaštila. Dneska…? Hraju si sní jako dřív, dokonce tu potvůrku navádím aby nebyla vystrašená a spolupracovala. Když se dosyta vyblbnem, udělím jí MILOST. Za aktivitu. Jako že ještě může vypadnout. Živá. Někdy to s laškováním přeženu a pak holt už nevodejde. No co, nevodejde po svých, ale von si ji Júra uklidí. Jasnej příklad, že v mý kočičí hlavě se dějou divný věci, takový jako lidský! Hrozný! 

No a ještě něco: Júra ty chutný kapsičky někdy mixuje divně. Dřív mi dával kapsu celou, nanejvejš  ji kapku štrejchnul vařenejma kolínkama. Tuhle mě pěkně vodbyl jakousi nudlovou směskou! Není to zlý, až na to, že se mi ten sajrajt lepí na čuchometr a na největší parádu - moje fousiska.

Aby to nebylo fádní (prej dieta), tak přibyla směska s takovejma bílejma zrníčkama. Júra jí říká rejže. No to vám bylo dílo. Docela mi to chutnalo, ale kdo má pořád vybírat ty kousky masa mezi těma zrníčkama, že? Tak jsem nevybírala a dost se nafutrovala. Jenže v noci mě to vzalo… Hnačka!! Lítala sem jako pometlo nejmíň třikrát na kočičí záchod (štěrk, šutříky nebo co to v tý kakací škatuli je)! Jednou jsem si to nějak blbě spočítla a za kadící budkou sem vohodila i kus zdi! Ráno Júra koukal jako puk, vynadal mi a strkal mi čeníšek na tu posr… zeď! Chápu, měla sem asi raděj vohodit venku trávník, jenže jemu není jasný, že sem teda kočičí zázrak, ale zavřenejma dveřma nebo sklem ještě procházet neumím. Taky se divil, že sem dostala hnačku po rejži, která prej „staví“! Co to je?! Jestli nemyslel „nastartuje?“ Ale pochopil, že to s tou rejží v mým jídelníčku nebyl dobrej nápad. No co? Vodnesla sem to přece já! Koho bolelo břicho a kdo „lítal“? No jo, a ta blbá pos... vomítka.

Zajímavý- ségra jedla to samý a… POHODIČKA! Ta podraznice snad nemá žaludek ale žok!

Takže až zase bude rejže, ať si ji zblajzne sama! Já si na Júrovi vymňoukám něco jinýho. Udělám žalostný voči a von vyměkne. Tedy zatím to tak je, i když vobčas bejvá vzpurnej. Představte si, že by mě snad nechal pojít hlady! A to porád vykřikuje, jak mě miluj

e! Nemiluje, jen to na mě hraje, že jo? Protože kdyby mě fakt miloval, nedělal by ty blbý granulový dny! Jak blbý?

V takovej divnej den sou v mý i ségřině misce jen barevný perníčky. Nic jinýho! Chápete?? Já vůbec nevím, co tím sleduje? Podraznice chroupe a na protest ani neškytne!!! Já škytám, trucuju a protestuju. Mám charakter, ne?  No dobře, přiznávám, když mi večer v břiše moc škrundá trochu si taky dám, i když pak pokaždý praskám fousama a mňouknu, že toto teda bylo naposled…

Júrovi tímto prodlužuju zkušebku…!! Má ještě v chování nedostatky, tak se holt chlapec musí snažit. 

Dobrý, končím - žluč se prej nemá dráždit …

 Ahoj, někdy se zas ozvu, jo?                   Éliška (zatím Júrova)