Manuál seniora… část druhá

Slíbil jsem pokračování, tak čtěte, pokud váš zájem nevybledl a nepolevil. Jak víte, máme přece naši „Speciální vysokou školu seniorskou (VŠS)“ a v té budeme dnes přednášet, mentorovat, fabulovat, prostě blbnout. O čem? No, co je dnes velká móda?!  Přístup člověčenstva k jeho (většinou už narušené či zpotvořené) tělesné schránce. Zrození nového tvorečka, případně človíčka, je vždycky hromský zázrak přírody. A tak máme mimčo, školáčka, učně, studenta, založená rodina, celoživotní práce, nakonec dědek a babka, vznešeněji a stravitelněji - senioři. Tady ovšem zázrak začne tak trochu pokulhávat nebo dokonce cesta zcela končí.

Pokud naše svíčka života plápolá zářivě a na věk kašle, je to prima, protože nám tak naznačuje, že naše péče o zdraví byla přiměřená ne-li skvělá a náš Pán, kdesi nahoře, to doceňuje a má z nás radost.

Ale bacha, nejde vždycky o naše úžasné zásluhy nebo nezásluhy! Větší či menší míra zdraví a výdrže je nám prostě dána do vínku. Znám spoluobčany, kteří pravidla zdravého životního stylu poctivě a dle svých možností dodržují, i takové, kteří na něj z vysoka dlabou. Nechtěl bych se přít, která skupina je nakonec trvanlivější a má delší garanční lhůtu…

V našem věku však už veškeré naše snahy většinou pokulhávají a někteří z nás se ocitnou v závislosti na doktorech, někdy i na jejich různých odrůdách. Vím třeba o několika bezdomovcích, kteří jsou s hygienou zatrachtile na štíru, což znamená, že se ani jednou za rok důkladně neumyjí, přehrabují se v kontejnerech, někdy v nich i přenocují, vyšťourávají „poklady“, živí se odpadky a navzdory všem „přikázáním“ zdravím jen kypí, doktor je pro ně neznámým pojmem a lékařské čekárny španělskou vesnicí.

ZDRAVÍ, NEZDRAVÍ... slůvko do pranice, velmi choulostivá záležitost.

V určitém věku se začne do našeho podvědomí intenzivně vkrádat. Není dobré se tímto stavem přehnaně zabývat, poddávat se mu, obávat se, jančit při každém dalším příznaku chorobičky, často o ní mudrovat, jinými slovy - hypochondřit (nebo hypochondrovat?). Někdy, když nás zrovna nebolí a netrápí docela nic nebo se potvory - nemoci jen tichými kroky nenápadně blíží, propadáme jakémusi pochybnému hrdinství a myšlenku na nemoc odstrkujeme  tak dlouho, až nám přeroste přes hlavu, vrazí nás do postele, případně až do nemocnice, bývá na mudrlanství (měl jsem, neměl jsem…) pozdě. Jestli už ve spárech nějaké choroby jste, je pozdě, dělat nemůžete nic. Uvízli jste v osidlech lékařů a věřte, že z nich pravděpodobně už docela nikdy nevylezete.

Jo, a ty moderní diagnostické metody? Nějakou tu vadu u vás vždycky najdou. Nálezy nenápadné, malé, přehlédnutelné, ale zákeřně rostoucí, někdy do obřích rozměrů a po vás je jen malé nic… Ať se nám to líbí, či ne a nejsme zrovna stateční a odolní vandráci, musíme si rozumně přiznat, že bez péče zdravotníků by tu mnozí z nás už nebyli…

  V  souvislosti s problémem zdraví – nezdraví si jeden musí občas a proti své vůli, vyslechnout rádoby moudra některých nejapných chytráků. Dají si totiž svátek jen, když i je něco skolí. „Nejapa“ škodolibě vypustí jedovatou slinu a naše nálada je fuč! „Jó, milej, zlatej, to víte, nejste už žádnej mladík! Tělíčko vod neřestí pěkně  zhuntovaný, navíc hulíte, občas si zachlastáte a žvanec?! Cpete se jak vo život! Fujtajbl, člověče! Se divím, že nemáte taky cukrovku. No, hele, koukněte na ten pivní mozol, kterej máte místo břicha! Přetejká vám z gatí, pracně ho před sebou tlačíte a při močení ani nevidíte na to svoje důležitý náčiní!!!“ 

Mužská ješitnost je nekonečná. Můžete mi věřit, jak já bych o ní mohl dlouho vyprávět!

Takže, milí zlatí i milé zlaté, neblbněte přece! Čas, který věnujete preventivní kontrole, je brnkačka proti času, kterej promrháte klábosením v hospodě nebo někde jinde. A mějte na paměti, že blbá hláška „Žiju zdravě - do hospody chodím pěšky“, je jen špatnej pokus o vtip.

„Prevenčka“ je krátká a skoro legrace. Změří vám tlak, natočí srdíčko, „odcucnou“ trochu moči, krve, udělají testy stolice (říkám tomu „hovínkování“) a sakumpingl to pošlou do laborky a můžete vzít jed, že tam vám beton něco najdou. Osvěta se doporučuje od padesátky, ale mrkněte na některé padesátníky i mladší, nezdá se vám, že by se hranice měla snížit?

A hlavně, lidi, NEHULTE! Co nejdříve přestaňte! Teda nezdá se mi, že toho ještě moc zachráníte, váš „komín“ má už šamot vypálenej. Přesto ještě něco spasíte. Ulevíte plícím, průduškám, tepnám, srdci, svému okolí a v neposlední řadě peněžence… U medicinmanů tak místo varovně zdviženého prstu získáte významné mlasknutí.

Jo, nezvládnete?  Zkoušeli tisíckrát, není švanda?  Blbost! Zajímavý, že když vám nějakej nenechavej tromb ucpe tepnu k srdci a vy máte tolik štígra, že se to včas zaregistruje, absolvujete „infarktovou proceduru“ (zdviženém prstu!) a po krutém zážitku s tím svinstvem skončíte. Viděl jsem, zažil, i když na cizí kůži… A jako zvláštní odměnu pro sebe i svoje okolí přestanete omračovat „smradodérem“, který táhne ze všech fandů „dlouhýho kouře“. Jasně, jasně! Nenadávejte, vím, že mně se lehce mentoruje, když jsem celoživotní nekuřák…

Ale koukněte: Pokud jsme žili rozumně, občas sportovali, i když jen rekreačně, stačí prevence po šedesátce. Neodkládejte, prosím, věřte, že vycházím z vlastních pocitů a zkušeností (ročník 1946).

Ono nás totiž v našem věku nějaké stonání stejně dožene. Prostata – diamant mužských- je toho svědkem.  Článek, jak mne ta potvora dohnala, můžete vyhrabat v mé historii. Vím však, že se dá preventivně trénovat. A vidíte, nebolí, není vidět, nemáte příznaky, akorát potřebujete víc času k čůrání. Ale o tom až v další lekci („sex seniorů“), tak buďte trpěliví!

Podobně krevní tlak…

Vysoký, či zvýšený je fenomén našeho nepřirozeně rychlého životního stylu. Tak to už vůbec nepodceňujte. Parafrázuji výrok sestřičky z řady „Básníků...“ v podání skvělé paní Hlaváčové: „ A byl tam, pane doktore!“ Takže, přátelé, prosím, nešilte, ale taky nemávejte rukou. Prostě si občas nechte tlak změřit, popř. si za korunky ušetřené při kupování cigaret, kupte nějaký solidní měřidlo. Osvěty netřeba, publikováno a vysíláno na toto a podobná témata, bylo přece už nesčetněkrát.

„Zdravý člověk může mít tisíce přání, nemocný jenom jedno“…

 Opatrujte se, a něco pro to dělejte.

 Hezké dny přeji.                       Jiří

 PS: Při trénování paměti mě napadla další témata do našeho pokračování. Senioři a PAMĚŤ, HYGIENA. Hm… zajímavý, přidám k avizovaným.