Dnes tedy senioři a sex… poslední část

Nekonečný seriál a rad „z mé kapsy“ dnes skončím slibovanou kapitolkou Senioři a sex nebo kapitolou, která by se mohla nazývat „Senioři, sex anebo tak NĚCO…?“ Věřím, že někteří z vás jsou na článek zvědaví, protože jde sice o téma zajímavé, ale i trochu ožehavé a „lechtivé“. A tak jsem trochu na rozpacích. Jak začít a nesklouznout tam, kam bych nechtěl. Ale nemějte obavy, titul je zavádějící, ale určitě vás nevcucne do nechutného bulváru - k článkům, které z psaní – původně ušlechtilé a potřebné činnosti - dělají ubohou, směšnou, senzacechtivou českou bramboračku lásek, vztahů, nevěr, vražd, špinavých pomluv, lží a klepů. Krásná Helena kdysi prchla královskému choti, aby padla do náruče mladému floutkovi Paridovi, čímž údajně zavinila Trojskou válku.  Údajně- a tak to bývá se vším, co se vypravuje.

V naší zemičce se po "sametce" sice spustilo mnoho pozitivního, i když pro většinu z nás stále nedostupného, ale s dobrým doběhlo i hodně záporného, nebezpečného a nechutného. Často šlo i o nevázané veselí, no jak bych to řekl - prostě v rozkroku... A to ve všech věkových kategoriích. Od školiček po domovy důchodců. Nevídané, neslýchané a mnohdy nevkusné sexuální uvolnění. Předvádění obrázků jako Pepíčkův pindík, spadlé trenýrky, zesměšněná nahota starého muže, či nahota staré ženy, jednou větou – nechutný, urážející exhibicionismus a hrubý výsměch.
Chování s cílem získat přízeň výstředníků se rojila jako houby po dešti a vystavování nahých těl dospělých i dětí nebo jejich částí lačným pohledům cizích lidí a deviantů. Smutné, a tak pro odlehčení přikládám starý, úsměvně erotický vtípek:

Jde dědeček lesem a u stromu uvidí nahou přivázanou ženu. „Óóó pomoc, já jsem byla znásilněná.“Děda: „A volala jste o pomoc?“ „Volala.“ „A doprava a doleva a dopředu a dozadu?“ „Ano, volala.“„A nikdo vás neslyšel?“„Nikdo.“„A TAK TO JÁ SI TAKY DÁM...“

Ale nechme vtipkování a vraťme se do modelové situace. To znamená „vypůjčit si“ nějakého známého singl - seniora. Sakra, ale kde ho sebrat?! Sebe? Ne, to není ono! Ha, a mám to! Kámoška Kolomaznice!

„Nazdárek, Ančičko, dlouho sem tě neviděl!“  švitořím sladce, jen co jsem dopadl na židli v její oblíbené cenové skupině.

„Ani já tebe, tak vyklop copak tě právě žere?“ spustí.

Šiš, to jsem tak průhlednej? prolítne mi hlavou.

„Ále, celkem nic, jen mi blikala kontrolka stavu tekutin, když sem šel kolem,“ kličkuji  rafinovaně.

„Pane šenkýři, jedno zakalený a velkou zelenou!“ startuji podpůrný prostředky.

„Víš, holka, tak mě napadlo, že na tebe leze šedesátka a šup, budeš v našem klubu!“ nahazuji udičku. 

„Co tím chtěl přisednuvši si pan básník říct, he?! Jako, že jsem definitývo vodepsaná stará baba? Nebo, že nemám chlapa?!“

„Né, kdepak!“ zachraňuji situaci při vzpomínce na trapas v Brně s jejím srazem spolužáků.

„No, chlapi jsou potvory a děláš dobře, že seš tak vybíravá“ lichotím jako sňatkovej podvodník.

„Si piš, že sem a hup tam tajtrlíka...! Ale víš, že ten můj novej se zatím jeví výkonnostně a vůbec skvěle?“ nabíhá mi na mucholapku.

„Myslíš jako v čem?“ dělám blbýho.

„ Skoro ve všem, ale musím ho vobčas popostrčit.“ 

„No to mne zajímá, vyprávěj! “ kuji vyzvědačské pikle. „Pane hlavní, ještě jednu zelenou!“

„Hele, většina lidí si myslí, že když je člověk v seniorským věku a k tomu singl, tak je vodepsanej a vlastně vyhaslá sopka“.

„Ne ne, Aničko! Ani nápad, abych si takovou pitomost vůbec připustil!“ vyhrknu přesvědčivě. 

„No jasně, je to blbost, touha v nás přece doutná pořád. Stačí ji rozfoukat, žejo?“

„ Jak to myslíš - rozfoukat?“ dělám blbýho.

„Normálka. Nemysli, že ženská mýho ročníku je zvědavá na nějakýho playboje! Po eventuálním příslušným aktu by hodně brzy zjistila, že dotyčnej má v  hlavě jenom dámská přirození a jináč zoufale duto. K tomu i nemehlo, co si při zatloukání skoby do zdi zlomí ruku, při zapnutí vysavače začne výt, z nákupu chleba přinese něco na auto, svoje vnoučata zná jen z fotek a v jednom kuse čumí do tý bedny s obrázky. Jo a taky furt kontroluje, jestli je ta bílá příšera v kuchyni dost narvaná žvancem a samo sebou pivkem.  Sakramentský chudej život s ním, nemyslíš?“

„Jasně, takže kdo a proč u tebe zaboduje“?

„No, nemusí bejt krasavec ani vlasatec, věk přiměřenej, slušnej člověk, gentleman, teda pozornej a vůbec – hodnej a žádnej tupec. 

„Brzdi“, skáču jí do monologu, „zajímá mě věk. Jakej je přiměřenej?“

„Jezusku, ty seš ale trouba!“

Prostě žádnej koloušek, ale zralej chlap. Né přezrálej a takovej, za kterým bych musela chodit do špitálu častěji než na nákup. Teda, pokud by se do tý nemocnice nedostal mojí vinou…“

„Pane kouzelníku, ještě jedno zakalený!“ „Pokračuj, jo?“

„No, nemusí bejt zovna hloupej, ale taky ne přechytralej, trochu statečnej. Teda žádnej posera, chápeš?  A taky musí bejt manuálně šikovnej. Stačí přiměřeně.“ 

„Počkej, vysvětluj přece obšírněji!“

„Co je na tom k vysvětlování!? Jednoduše chlap, kterej umí vyměnit žárovku a nerozebere při tom hned celou lampu. Jo a mužskej, kterýho nezajímá co se děje ve světě i u nás, je k ničemu, u mě vodepsanej hned na začátku. A když nemá aspoň malinko tuchy o hudbě, filmech, možná i o literatuře, není jenom blbej a nudnej, ale je docela pro kočku. Po pár dnech s ním můžeš leda propírat drby v baráku nebo bejt zticha a skřípat zubama jakýho osla sis to uvázala na krk.  Taky nesmíme zapomenout  asi na nejdůležitější- citlivost. Mužskej si musí všimnout, když v očiskách ženský blýská světýlko - jiskřička touhy, kterou by měl rozfoukat a když navíc fouká skvěle, je to báječný, láska může kvést a spokojenost je voboustranná.“

„Zírám, takovej proslov u tebe!  Člověče, nebejt v hospodě, skoro bych ty světýlka i viděl…“ tiše hlesnu.

Kolomaznice však nevnímá a jede dál.

„Jo taky by měl bejt trpělivej, taktní a plnej pochopení třeba pro vobčasný divný ženský nálady. Vony brzo přejdou, ale stejně by to měl rychle zjistit a nedej Bože, aby se krčil někde v koutě a strachy jektal zubama, nebo si šel rovnou sbalit kufr.

A zasněně pokračuje: Když mi ten můj novej masíruje krk, kterej mě furt trápí a potvorsky bolí, když na moje kňučení i řvaní reaguje smíchem, něhou. A přitom mě hladí nebo mě vobejme a šeptne do ouška: „Neboj, vydrž, hned to bude dobrý!“ Tak v takový chvíli přetejkám štěstím, vděkem,  a šmahem zapomenu na jeho nešváry, například, že v noci chrápe jak dřevorubecká pila, že si zas nevzal čistý  trenýrky, nebo že zase nepoužil  ten vánoční deofuk. Víš, chlap musí prostě ženský vonět, protože když smrdí potem nebo kdo ví čím, má utrum a zbejvá mu jen hospoda…“

„Teda Anči, smekám před tebou! A to, co požaduješ ten tvůj novej fakt umí!?“

„Seš cvok? To nejde hned a jednoduše, stačí, když se upřímně snaží.  Na začátku se každej předvádí, však to znáš… Ten můj je právě ve zkušební lhůtě a dávám mu půl roku. Dýl se nikdo nedokáže přetvařovat. A už vůbec ne nějakej chlap. 

Tak todle je můj seniorskej názor a každýmu chlapovi (extra důrazně seniorům) doporučuju, aby se podle něho řídili. Aj tobě...

Víš, bejt seniorem není zrovna to pravý vořechový, ale sex v tomhle období má výhodu.

Nikam nespěcháš, na všechno je čas, nikdo nemůže bejt „v tom“ a zamilovanost má takový grády, jako když je člověku šestnáct…“

Rozumím a ty, milý čtenáři, jistě taky…

Lépe, než Anička, bych se s dnešním tématem nedokázal poprat.

A jestli vám její a mnou přetlumočená rada něco dala a možná i pobavila, je velké potěšení na mé straně.

 Hezké podzimní dny přeji.                 Jiří.